Ing. Petr Štěpánek

* 1950

  • „V podstatě se to moc neřešilo, i když tenkrát se začínaly u hrazení bystřin propagovat břehové porosty a takové to přírodní hrazení, ale jinak se to dvakrát neprojevovalo. Byla tam bohužel i otázka finanční, což mně třeba vadilo, že každý lesní závod dostal nějaké finanční prostředky na meliorace čili odvodnění. Někde to bylo vhodné, ale taky byly úseky, kde lesní závod neměl pozemky na odvodnění. Pamatuju si třeba, že tady na Dvoře Králové jsme dostali úsek, kde jsme měli dělat odvodnění tam, kde v podstatě žádná voda nebyla, a potřeba to nebylo. Tam jsem měl jeden z problémů, že jsem odmítl podepsat výběr staveniště, za což jsem byl samozřejmě postižen na odměnách.“

  • „Jak už jsem říkal, že jsem část prázdnin trávil na putovních botanických táborech, tak my jsme v srpnu byli na Slovensku na Malé Fatře. Ubytovaní jsme byli v kempu normálně pod stany. Já si vybavuju ten večer, kdy pořád létala letadla a rachot. Nevěděli jsme, co se děje. Náš vedoucí ještě tenkrát říkal, že tady dělají vojenské cvičení v rekreační době. Ráno, když jsme vstali a šli jsme si koupit něco k snídani, objevili se tam východní Němci, turisti, trabanty s vytlučenými okny. Tam jsme se dozvěděli, že jsme okupovaní. Jinak všude po ulicích různé nápisy jako: ´Zatvárajte husy, prijeli k nám Rusi´ a podobné slogany. Nahoře nad Žilinou bylo vidět tanky, takže jsme se ten den začali balit a snažili jsme se dostat do Žiliny, což bylo trochu komplikované, a pak jsme přejížděli vlakem ze Žiliny do Hradce Králové.“

  • „Byli jsme na zájezdu ve Švédsku někdy na konci 70. let, což se podařilo uspořádat bývalému řediteli národního parku KRNAP. To bylo, myslím, 1979 nebo 1980, 1981. Byli jsme na třítýdenním pobytu a po návratu ze Švédska mi známý sdělil, že jsem byl uvedený, že jsem měl kontakt s emigranty. Tak jsem se někam dostal jako nahlášený, dneska už vím kým, kdo byl ten, co nahlašoval tyhle věci v době našeho zájezdu. Ale nedostal jsem se k žádnému výslechu. Navíc jsem ve Švédsku ani žádné styky s emigranty neměl. Vím, že třeba když jsme jeli na lodi, tak tam byla jedna rodina z Vrchlabí a bavila se s mými kolegy z Vrchlabí. My jsme je neznali, protože jsme nebyli až tak letití Vrchlabáci, ale přesto jsem byl uveden.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jilemnice, 17.06.2025

    (audio)
    délka: 01:45:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Odmítl odvodňovat území, kde žádná voda nebyla

Petr Štěpánek v roce 1976
Petr Štěpánek v roce 1976
zdroj: Archiv pamětníka

Petr Štěpánek se narodil 14. prosince 1950 ve Vysokém nad Jizerou. Otec Zdeněk Štěpánek pracoval celý život jako seřizovač strojů v podniku Naveta, později Elitex. Matka Marie Štěpánková pocházela ze smíšené česko-německé rodiny a živila se jako domácí dělnice pro výrobnu dřevěných hraček TOFA Albrechtice. Po základní škole studoval pamětník na gymnáziu v Jilemnici, maturoval v roce 1969. Byl členem botanické sekce v rámci Domu pionýrů a mládeže. Okupaci v srpnu 1968 zažil na botanickém táboře na Malé Fatře na Slovensku, v Hradci Králové pak roznášel letáky. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, obor meliorace, promoval v roce 1974. Během studia vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Pracoval pro Východočeské státní lesy jako projektant. Od roku 1977 pracoval v Krkonošském národním parku (KRNAP), kde zavedli ekologickou výchovu. V roce 1984 se stal ředitelem Krkonošských muzeí. Spolupracoval s krajanskými spolky vysídlených Němců a podílel se na partnerské spolupráci mezi Vrchlabím a francouzským městem Trouville-sur-Mer. Po sametové revoluci pracoval jako zástupce ředitele Krkonošského národního parku, který dvakrát dočasně vedl. Dvakrát se oženil a měl celkem čtyři děti. V roce 2025 žil ve Vrchlabí.