Vladimír Stehlík

* 1934  

  • „Šel jsem do kina, do Alfa pasáže. Když jsme vyšli z kina, tak jsem se seznámil s Ladislavem Heránem. On byl mladistvý, ale byl naladěn protikomunisticky. Já jsem v té době nevěděl, že on už byl Státní bezpečností sledován. Takže tam jsme ukuli plány, že vytvoříme protistátní skupinu, a několikrát jsme se sešli. Chtěli jsme si opatřit zbraně. On tvrdil, že na chatě známého jeho otce jsou malorážky. Tak jsme se rozhodli, že pojedeme na chatu, tu chatu otevřeme a vezmeme si ty malorážky.“

  • „U toho prvního výslechu nemůžu říct, že by mě extra tloukli, ale jakmile přišli na to, že jsem lhal nebo něco zapřel, tak mně to důrazně připomněli tak, že jsem dostal facku, až jsem spadl ze židle. Takže tam se chovali dost hrubě. Když jsem byl potom odsouzený, tak mě píchli na Cejl. Tam byl dozorce, on byl takový menší, podsaditý. Mohli jsme se jednou za týden jít vysprchovat. Tak napřed tekla studená voda. Tak jsme se namydlili, a když jsme se chtěli spláchnout, tak pustil tak vařící vodu, že bychom se opařili. Tak jsme se museli utřít a namydlení jsme šli zpátky na celu. Tam to bylo dost tvrdý.“

  • „Tak jsem hledal, kde bych se dostal k tomu uranu, protože jsem ho vozil a ty bedýnky jsem vozil jako lokomotivář po Barboře. Tak jsem si vybral asi deset kilo těch skutečně kvalitních uranových materiálů, a protože to nešlo přenést přes vrátnici, tak jsem to házel přes trojitý ostnatý plot, protože v té době už byl tábor Svatopluk zrušený, ale šachty byly pořád hlídané na věžích. Takže kdyby voják, který to hlídal s kulometem na strážní věži, zjistil, že tam něco hážu, tak mě mohl zastřelit. Tak jsem to házel přes ten trojitý plot vždy k jednomu keři. Až jsem přeházel těch zhruba deset kilo, tak jsem se potom vypravil zpátky na ten tábor a lezl jsem po čtyřech k tomu plotu, k tomu keři. Tam jsem nasbíral zhruba tak pět kilo toho uranu, který jsem odvezl do Brna.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 23.10.2017

    (audio)
    délka: 02:06:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Zachování vzpomínek 20 pamětníků Jihomoravského kraje
  • 2

    Brno, 24.10.2017

    (audio)
    délka: 35:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Zachování vzpomínek 20 pamětníků Jihomoravského kraje
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byly to galeje, ale přežil jsem

Vladimír Stehlík, okolo roku 1956
Vladimír Stehlík, okolo roku 1956
zdroj: archiv pamětníka

Vladimír Stehlík se narodil 23. března 1934 v Brně. V roce 1953 byl vyloučen z Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích. Důvodem bylo, že dával najevo nesouhlas s komunistickým režimem. Vrátil se do Brna a našel si práci jako soustružník. S kamarády založil protistátní skupinu a jejich cílem bylo bojovat proti komunismu. Ukradli auto, motocykl a snažili se získat zbraně. Nakonec byl zatčen a odsouzen ke třem letům vězení za podvracení republiky. Sestrojoval radiopřijímače, aby mohl poslouchat vysílání ze západních zemí. V roce 1956 se s kamarády připravoval na zapálení brněnské rušičky Rádia Svobodná Evropa. Těsně předtím, než se jim akci podařilo uskutečnit, byli zatčeni, protože někteří z jeho kamarádů donášeli Státní bezpečnosti. Byl znovu odsouzen k práci v uranových dolech. Dřel v nich do roku 1961. Poté nastoupil jako dělník do podniku Brněnské papírny. V roce 1968 se aktivně zapojil do procesu Pražského jara, stal se členem Československé strany socialistické a věřil, že dojde k demokratickým změnám ve společnosti. Sovětská invaze v roce 1968 proto pro něj byla velkým zklamáním. Tajně se poté scházel s lidmi, kteří byli v období normalizace perzekvováni. V roce 1989 se stal jedním za zakladatelů Občanského fóra v Brně. Počátkem devadesátých let byl zvolen starostou městské části Brno 4.