Zdeněk Šorm

* 1959

  • „Dávali jsme dohromady ten statek [na Zbytově], tam jsme se sjížděli – a to bylo velice otevřené společenství. Tam mohl přijet vlastně kdokoliv, ani nezáleželo, jestli byl z evangelické církve, nebo nebyl. A zároveň oba tihle faráři [Jan Keller i Vojen Syrovátka] pak podepsali Chartu a skrze ně jsme se dostávali do takového neoficiálního prostředí církve, což bylo společenství právě těch farářů bez souhlasu, kterému se říkalo Libštát. To jméno je podle fary, na které působil jeden z nich, Petr Brodský, a kde poprvé Státní bezpečnost tohle sejití vybrala a vyslýchala ty faráře a podobně. Ale oni se pak scházeli střídavě na různých místech a my v téhle době jsme začali jezdit na setkání bezsouhlasníků na ty Libštáty.“

  • „Takovou plíživou podobou uzavíralo celou tu církev jen do sebe. A navíc protože lidi věřící jsou stejní lidi jako ostatní, tak se vždycky snaží své postoje nějak ospravedlnit, včetně teologů. Tak to vedlo v té teologii, v kázání a v přístupu té církevní hierarchie k teologizování toho strachu. K tomu, že byl velký důraz na to, že církev a politika jsou dvě rozdílné věci, že církev se nemá míchat do veřejného života, že má zvěstovat evangelium, které se omezilo na takovou vnitřní duchovní skutečnost a ty veřejné rozměry víry se úplně vypouštěly. Vedlo to v církvi k určitému rozdělení.“

  • „Když jsem nastoupil do Českých Budějovic jako seniorátní vikář, to bylo poprvé, kdy si mě zavolali na krajský výbor. Krajský tajemník spolu ještě s jedním, jmenoval se myslím Bláha, tam na mě řvali a vykřikovali, abych si udělal doma pořádek. Já jsem říkal, že doma pořádek mám, že moje žena nedělá nic, co by bylo nelegální, protiústavní – tak to je rozčílilo ještě víc. Tehdy tam se mnou byl senior naší církve Cyril Horák, který za mě dal nějakou záruku, že mně vůbec ten souhlas dali. Ten z toho byl úplně vyvedený z míry, jakým způsobem jednali. A to bylo poprvé a od té doby asi třikrát mě takhle zvali. Ale Ruthka, protože potom odjížděla před těmi výročími se někam de facto ukrýt, tak ji nesebrali pak už.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 25.07.2022

    (audio)
    délka: 02:00:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 28.11.2022

    (audio)
    délka: 01:59:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 08.12.2022

    (audio)
    délka: 01:15:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jsem farářem přes třicet let, přesto někdy Bibli nerozumím

Zdeněk Šorm, Říše loutek, cca 1979
Zdeněk Šorm, Říše loutek, cca 1979
zdroj: archiv pamětníka

Evangelický farář a výtvarník Zdeněk Šorm se narodil 1. října 1959 v Praze. Vyrůstal blízko lesa v pražské čtvrti Hodkovičky, se čtyřmi bratry, matkou, otcem, babičkou a dědečkem. Otec Zdar Šorm byl v roce 1948 za svoji víru a politickou aktivitu u národních socialistů vyhozen z filozofické fakulty. Na střední průmyslovce, kde Zdeněk Šorm studoval tvorbu hraček a loutek, se seznámil s alternativní kulturou, založil zde vlastní kapelu Soubor Dalibor a na schodech školy pořádali hudební vystoupení – například Jaroslava Hutky. Normalizování církve, která se od politiky a veřejného života spíš distancovala, jej zavedlo na statek Zbytov, který byl tehdy v druhé půlce 70. let důležitým centrem farářů bez souhlasu k činnosti. Tam se setkal s faráři Janem Kellerem a Vojanem Syrovátkou, kteří byli pro jeho život zásadními postavami. V roce 1985 dokončil studia evangelické teologie a nejspíš kvůli vazbám na okruh Lipštát, tzv. „bezsouhlasníky“, nedostal státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. V prosinci 1985 si vzal Ruth Eislerovou, později signatářku Charty 77 a ještě pozdější poslankyni Federálního shromáždění. Na vojně v Kostelci nad Labem odmítl jít volit, nakonec byl k volení donucen. Po vojně se přes České Budějovice dostal do Soběslavi, kde působil od roku 1988 do roku 2005 jako seniorátní vikář, vikář a následně jako farář. Podílel se na organizaci akcí a shromáždění sametové revoluce, působil v městské politice. V 90. letech byl šéfredaktorem časopisu Cesty víry. Se ženou si adoptovali tři děti. V roce 2019 vydal knihu ilustrací Nakresli mi Bibli… V době natáčení v roce 2022 žil v Praze a působil jako farář na Vinohradech.