„Vyučovala jsem tělocvik také na semináři, kde jsem studovala, a pak mě tam vzali jako učitelku. Odpoledne jsem pracovala s dětmi po obrně a potom i s dospělými. Časem jsem byla i trenérka těch lidí a byla jsem na osmi olympiádách handicapovaných jako trenérka plavání. Vyučovala jsem na semináři studenty, kteří chtěli být učiteli tělocviku. To byly dvě kariéry.“
„Já jsem byla v Bar Kochba Brno, to byl plavecký oddíl. Jako Makabi v tělocviku, tak Bar Kochba byl pro plavce. Nebylo mi ani pět let, a už jsem plavala a plavala jsem dobře. Bylo mi sedm a šla jsem do Bar Kochba. Když mi bylo osm, tak jsem plavala poprvé na závodech. Bylo to v Zábrdovicích, kde byly velké závody, evropský pohár. Byly jsme dívky od osmi do dvanácti a plavaly jsme padesát metrů prsa.“
„Sama jsem moc ráda bruslila na ledu. Než jsem odjela do Izraele, byla jsem v Praze a Židé už nesměli chodit na stadion, protože tam bylo napsáno: Židům vstup zakázán. Tak jsem na Vltavě, když byla zamrzlá, dělala své piruety a co jsem uměla tančit a tak dále. Přišel ke mně jeden Čech, který šel kolem, a řekl: ‚Děvčátko, proč nejdeš na stadion, na velký stadion? Tam jsou velmi dobří trenéři.‘ Řekla jsem mu: ‚Víte, já za týden jedu do Izraele.‘ On mi řekl: ‚Snad si to rozmyslíš a půjdeš na ten stadion.‘ On nepochopil, že jsem Židovka a že nemohu jít.“
„Rodiče jeli s námi a v Brně vystoupili, samozřejmě. A já, když jsme byli v tom vlaku a věděla jsem, že jsme v Babicích, pak budou Bílovice, pak za chvíli Brno a budu se muset rozloučit s rodiči. Když šli ven z vlaku, maminka strašně brečela. Tatínek tam stál s ní… Myslela jsem si: Proč musím pryč? Mám taky vystoupit z vlaku? Ale potom mi něco řeklo: Když chceš žít, musíš jít. A tak to bylo. Bylo mi čtrnáct a půl a byla jsem s rodiči naposledy.“
Margalit, původně Margit, Sonnenfeld se narodila 26. listopadu 1925 v Brně do židovské rodiny. Měla sestru-dvojče Ruth a starší sestru Lotte. Její otec dr. Karel Sonnenfeld pracoval jako advokát, byl členem reprezentace brněnské židovské obce a zástupcem Židovské národní rady na Moravě. Byl také aktivní sportovec, patřil mezi zakladatele tělocvičného klubu Makabi a v letech 1927-1928 vykonával funkci předsedy světového svazu Makabi. Pamětnice se od pěti let věnovala plavání a byla členkou sportovního klubu Bar Kochba v Brně. Bezprostředně po okupaci 15. března 1939 byl otec na deset dní zatčen. Sám emigrovat nechtěl, ale snažil se poslat do zahraničí dcery. Margalit Sonnenfeld získala díky klubu Makabi certifikát k výjezdu do Palestiny, kam v březnu 1940 následovala svoji sestru Ruth. V Palestině žila v internátu a později přešla do kibucu. Rodiče a nejstarší sestra byli v roce 1942 deportováni do Terezína, kde se matka se sestrou dočkaly osvobození, otec však zahynul v říjnu 1944 v Osvětimi. Matka v roce 1946 spáchala sebevraždu. Starší sestra Lotte v roce 1949 také odjela do Izraele. V roce 1957 se Margalit Sonnenfeld přestěhovala do Tel Avivu a vystudovala učitelský institut. Pracovala jako učitelka tělocviku a později také vyučovala budoucí učitele. Zároveň se věnovala terapii plaváním dětí i dospělých postižených obrnou. Trénovala handicapované plavce, s nimiž se v letech 1964-1992 zúčastnila osmi paralympiád. Do své smrti žila v Tel Avivu. Zemřela 2. listopadu 2017.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
