MVDr. Oldřich Sochor

* 1930

  • „Já jsem měl kolegu, který nechal svého kamaráda u sebe přespat. Přišel a řekl: ‚Hele, já tady přespím.‘ – ‚Tak si tady lehni a vyspi se.‘ Tenkrát byly domovní knihy, kam se musel každý, kdo přespal, do té domovní knihy zapsat. Byl zapsaný a bylo to v pořádku, a mohl to být kdokoli. Jak nebyl zapsaný, tak to byl trestný čin. Tenhleten ho nezapsal do domovní knihy. Za dva nebo za tři dny přišli dva pánové, zeptali se, zda tady dotyčný přespal. ‚Ano, byl tady, spal tady, to je kamarád.‘ – ‚Kamarád? Né, to je špion, to je špion!‘ A za tohleto dostal osm roků natvrdo, odseděl si čtyři. O tom jsem s ním mluvil, to jsem zaznamenal. Takže tyhlety věci byly velice, velice choulostivý, velice choulostivý. Před cizím nikdo nemluvil proti státu. To nešlo. Mezi svýma v kroužku někde a potichu, ne nahlas.“

  • „Vysoká škola veterinární se změnila na veterinární fakultu a přešli jsme pod Vysokou školu zemědělskou v Brně. A byla taková akce K, akce Kulak, kdy děti kulaků vyhazovali z vysokých škol. Jak jsem se tam dostal já, já nevím, ale přisuzuji to tomu posudku z Chocně, kde se mě ptali, jestli mám nepřátele, protože ten posudek byl krajně negativní. A když jsem tam byl předvolaný před komisi, tak mně bylo vyčítáno, že jsem pracoval v Junáku, teď nepracuji, že tatínek nechodí na žádné politické schůze, maminka že byla sokolka a že určitě vykřikovala protistátní hesla v sokolském průvodu, a teď do Sokola nechodí, a další a další věci mně dávali za vinu. Já jsem jim teda jednu věc po druhé vyvracel, což se mně celkem dařilo, a když jsem se dostal k mamince, tak řekli: ‚Komu chceš, soudruhu, povídat, že maminka byla na sletě v průvodu, a nekřičela protistátní hesla?‘ Já jsem říkal: ‚V průvodu nebyla a přiveďte mně někoho, jestli ji viděl v průvodu. Nikdo ji tam nemohl vidět, protože tam nebyla, tak nemohla křičet hesla. Tak co mi tady říkáte takový nesmysly? A když říkáte, že nepracuji: já jsem všechny zkoušky z marxismu-leninismu dělal na jedničku, tak co jsem měl dělat? Tady jsem ve Svazu mládeže na škole a zkoušky mám na jedničku. Co mám dělat? Teď jsem byl na brigádě na Stavbě mládeže (tam jsem náhodou byl, naštěstí). Tak co ode mě chcete?‘ No tak mně řek jeden: ‚No, soudruhu, ty asi nebudeš tak špatnej. Ale dva roky v prostředí mezi dělníky by ti prospěly a vrátil by ses zocelený.‘ Já říkám: ‚Když půjdu na dva roky ze školy pryč, tak už na školu nepůjdu, to už budu starý a budu se živit jinak. Buď budu na škole, nebo nechci být.‘ Nakonec to dopadlo tak, že řekli, že na té škole můžu zůstat. Ale řekli mně, jestli se bavím s rodiči o politice. Já jsem říkal, že ne. ‚Tak, soudruhu, to musíš, a my si tě ještě prověříme.‘ Ale nic se už nestalo, pak to všechno zvadlo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 26.03.2019

    (audio)
    délka: 02:00:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kdybych se podruhé narodil, chtěl bych být zase zvěrolékařem

Oldřich Sochor 1947
Oldřich Sochor 1947
zdroj: archiv pamětníka

Oldřich Sochor se narodil 3. července 1930 v Chotěšinách u Českých Heřmanic. O dva roky později se rodina přestěhovala do Chocně. V domě provozovali řeznicko-uzenářskou živnost, v níž pracovali oba rodiče. Školu pamětník vychodil v době války – nejprve obecnou školu v Chocni a v roce 1941 nastoupil na gymnázium do Vysokého Mýta. Někteří jeho spolužáci z gymnázia byli popraveni za odbojovou činnost. Po válce procházely Chocní kolony anglických i ruských zajatců. Byl svědkem výbuchu muničního vagonu, který otřásl Chocní. Dne 16. května 1945 projížděl městem prezident Beneš, to byl pro pamětníka jeden z nejkrásnějších dnů jeho života. Sochorovi přišli v únoru 1948 o řeznickou živnost. Oldřich studoval v 50. letech na Vysoké škole veterinární v Brně. Veterinární praxi zahájil v Kadani. Pak pracoval v Chrustenicích jako vedoucí specializovaného veterinárního střediska a stál u začátků profesionálních velkochovů drůbeže v Československu. Zavedením vyšší kvality zoohygieny docílili českoslovenští drůbežáři ve své době vynikajících výsledků. Od roku 1968 pracoval ve Státní veterinární správě v Praze. Autorsky se podílel na několika odborných publikacích. V roce 1991 odešel do důchodu a žije v Chocni.