Mgr. Bohuslav Sobotka

„Ta skupina, která vlastně chtěla oproti pravidlům a stanovám strany, to znamená s porušením pravidel, získat moc v sociální demokracii, tak ještě před tím měla pocit, že ten jejich krok byl hodně nestandardní a samozřejmě byl porušením veškerých pravidel a veškeré politické kultury, tak měli pocit, že by to měl posvětit Miloš Zeman osobně. Takže někdo z nich dostal pravděpodobně nápad, že by bylo dobré, ještě před tím, než to celé spustí, tak se sejít s Milošem Zemanem, aby jim Miloš Zeman dal požehnání. Takže k tomu došlo. Ale současně, jak si byli vědomi toho, že nedělají úplně dobrou věc, tak měli tendenci to celé tajit, a tím, jak kolem toho lhali a tajili to, tak ta schůzka v Lánech získala ještě mnohem větší význam, než ve skutečnosti měla, protože, nemyslím si, že to celé řídil Miloš Zeman. Miloši Zemanovi to vyhovovalo, ten lánský puč, protože zaprvé by to dostalo do vedení strany lidi, kteří vůči němu byli loajální a poslušní, to bylo to proruské, provýchodní křídlo sociální demokracie, zadruhé to plnilo tu roli, kterou on dlouhodobě měl, to znamená sociální demokracii úplně zničit. Samozřejmě, že lánský puč sociální demokracii dramaticky oslabil a současně to posílilo roli prezidenta, což on taky chtěl. Protože v okamžiku, kdy se tady vytvořila silná parlamentní většina, tak jemu bylo jasné, že jako prezident ty pravomoci má omezené, a bude se muset domlouvat s nějakým premiérem, který bude mít většinu, a ještě nedej Bože, kdyby to byl Sobotka, tak pro něj bude samozřejmě ta komunikace mnohem složitější.“

„Miloš Zeman se stal premiérem na čtyři roky, do roku 2002, a byla to opoziční smlouva. To byl takový první velký zlom, kdy jsem zažil to pragmatické rozhodnutí na celostátní úrovni. Já jsem teda patřil k těm poslancům, kteří s tím měli velký problém. Vzpomínám si, když jsme to tedy schválili a Miloš Zeman nás přesvědčil, že je to správné rozhodnutí pro stabilitu České republiky, tak jsem se vrátil domů a měli jsme nějakou schůzi sociálních demokratů ve Slavkově a vím, jak všichni jsme z toho byli v depresi a říkali jsme si, jak tohle lidem vysvětlíme, že jsme se spojili s tím největším soupeřem, proti kterému jsme vedli volební kampaň. Ale nakonec vlastně ta vláda, těmi výsledky a tou stabilitou, kterou nabídla, tak se ukázalo, že to bylo rozumné rozhodnutí, z pohledu státu. Ale mělo to své vedlejší náklady, a ty náklady, bohužel, souvisely s tím, že se řada věcí odehrávala na úrovni dohod mezi ODS a sociální demokracií. Byly to tendence určitým způsobem si parcelovat stát, parcelovat si i tu ekonomickou sféru – v té době hrál stát v hospodářství mnohem větší roli, než dnes - to se týká třeba bankovního sektoru, nebo některých velkých firem, které se posléze zprivatizovaly. Takže ty dohody měly, čas od času, velmi podivný charakter. Ta řada podezření, která se týkala korupčního charakteru těch dohod, tak se posléze potvrdila. To zázemí, to okolí Miloše Zemana, bylo také velmi zvláštní. Já jsem to na začátku úplně tak nevnímal, ale to, co vlastně Miloš Zeman udělal, tak byl takový velký outsourcing v rámci sociální demokracie. Protože on, když přišel, tak asi velkou část toho aparátu sociální demokracie nepokládal za schopný, takže se domluvil tehdy s Miroslavem Šloufem, což byl bývalý funkcionář městského výboru SSM v Praze, a Miroslav Šlouf mu přivedl svoje kamarády z toho prostředí mladých komunistů a mladých svazáků a zajistil Miloši Zemanovi perfektní organizaci volební kampaně. Myslím si, že Miroslav Šlouf byl velmi talentovaný organizátor, ale samozřejmě, mělo to své souvislosti a konotace. To znamená, když se pak Miloš Zeman dostal do Strakovky jako premiér, tak Miloše Zemana obklopili právě tito lidé, kteří se podíleli na volební kampani, a to nebylo úplně sociálnědemokratické prostředí. Spíš prostředí, které mělo vazby na bývalou komunistickou stranu a na různé komunisty, kteří pak začali po devadesátém roce podnikat, a takové ty struktury i částečně organizovaného zločinu, který často těžil z té parcelace mezi ODS a sociální demokracií.“

„Jsme začali vydávat školní časopis Reparát. Začali jsme tam psát, co jsme si mysleli, no a spolužáci si to kupovali. Nosili to domů, přes rodiče se to začalo šířit trošku po okrese. Já jsem si toho všiml tehdy, když za mnou občas přišli třeba ve Slavkově neznámí lidé a ptali se, jestli jsem ten Sobotka, co píše časopis. Tak jsem si říkal, že něco se děje. No a pak někdo přinesl jeden výtisk, kde jsme nějak psali kriticky o 1. Máji, tak to někdo přinesl na okresní výbor komunistické strany a ředitel dostal za úkol to zastavit, tuhle naši aktivitu. Takže si pamatuju dodneška, jak pan Holásek si mě zavolal do ředitelny a, protože si mě vytipoval, že jsem byl takovej jeden z těch vůdčích duchů téhle aktivity, tak mi dal na vybranou. Říkal: ,Buď se můžete věnovat dál téhle aktivitě, ale na téhle škole nemůžete odmaturovat, nebo toho rychle necháte a máte před sebou budoucnost a celý svět.‘ No a my jsme tehdy s kamarády udělali pragmatické rozhodnutí zastavit vydávání časopisu a věnovat se maturitě, abychom to zvládli. Bylo nám tehdy sedmnáct, byli jsme ve třetím ročníku - vlastně to bylo na začátku čtvrtého - a celá ta situace byla poměrně dramatická, protože, jak jsem řekl, Vyškovsko bylo tehdy komunistický okres. Naši rodiče dostali tuhle informaci od našich učitelů, to znamená, rodiny byly taky pod tlakem, abychom toho nechali. Tehdy jsem poprvé zažil situaci, kdy, tak jak si někteří lidé na mě ukazovali a ptali se, jestli jsem ten Sobotka, tak někteří lidé mi pak přestali odpovídat na pozdrav, když se celá ta aféra rozjela, takže někteří lidé s námi přestali úplně mluvit, už nás brali, jakože jsme odepsaní, že už na té škole končíme.“