Radek Slavík

* 1969

  • „No nechce se mi o tom moc bavit. Určitě jsem nebyl zastánce toho starého režimu. To stoprocentně ne. Protože už jsem s tím měl nějakým způsobem špatné dočinění. Ale v té době bych řekl, že… my jsme tam byli takoví odevzdaní, my jsme tam byli zavření v nějakém prostoru. Rozporuplné informace, my jsme neměli ty informace, co jste měli vy, co jste byli venku. My jsme nevěděli v podstatě, co se děje. Jsme věděli, že byla demonstrace a pak ty informace k nám šly potom jenom postupně, málo. Dyť to ještě nebyly ani mobily, to nebylo nic v té době. Takže my jsme byli uzavření v bublině, a kdybychom bývali měli ty informace, tak by byl nějaký puč na té škole, to si tenkrát nemohl nikdo dovolit. To nás drželi nějakým způsobem. Nebo si myslím, že to tak bylo, protože si fakt nevzpomínám, že by tam byly nějaké rozbroje, nebo něco takového. Nebo že by se tam vytvářely nějaké… nevím.“

  • „Když už jsem se tam dal, tak jsem chápal, že to je vojenský režim nějakým způsobem. Že tam jsou prostě nějaká pravidla, které se musí dodržovat. Takže to jsem dodržoval, že to přežiju a pak snad budu dělat, co jsem si vysnil, toho kriminalistu. Samozřejmě v té době, to bylo v době před revolucí. Revoluce 17. listopadu. Byla velká demonstrace, kde jsem nebyl, protože jsem byl ve třetím ročníku, tak tam jezdili ti mladší. To samozřejmě jsme vnímali… my jsme byli jako vojáci. My jsme dostali rozkaz, nebo ti kluci dostali rozkaz, tak museli jet. Ale vím, že spousta s tím nesouhlasila. I já jsem s tím nesouhlasil. I když jsme… museli jsme tam jít, nebo museli. Já jsem tam 17. listopadu nebyl. A hlavně se mi to příčilo, protože jak jsem říkal předtím, byl jsem vychováván v jiném duchu, být rovný, nikomu neublížit a tohle, to jsem nemohl dělat.“

  • „Vzpomínám si na jednu věc, kdy jsem narazil. Když jsem studoval na gymnáziu v Jihlavě, tak jsem se z hecu s klukama vsadil, že se nechám ostříhat na ježka, ale ono to bylo téměř do hola, a měl jsem s tím potom ve škole docela velké problémy. Takže to je moje hlavní vzpomínka na toto období [normalizace]. Člověk si nemohl dělat, co chtěl. Ale to se mě to osobně dotklo. Jinak jsem jiné zkušenosti vyloženě špatné neměl. Samozřejmě jsme nemohli říkat, co jsme chtěli. Nebo jsme museli být v lajně. Nebylo to jednoduché, ale toto se mě přímo osobně dotklo. A lidi kolem mě, profesoři, v té době jsem chodil do hudební školy, tak ti učitelé mi dali hodně najevo, že takhle se to nesmí dělat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 27.09.2022

    (audio)
    délka: 01:08:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V komunistickém Československu jsem se chtěl stát detektivem

Radek Slavík v roce 2022
Radek Slavík v roce 2022
zdroj: Post Bellum

Radek Slavík se narodil 21. února 1969 ve Velkém Meziříčí, ale většinu dětství prožil ve Velkém Beranově na předměstí Jihlavy. V 80. letech studoval na gymnáziu v Jihlavě, poté se chtěl se stát kriminalistou, a proto šel na praporčickou školu Sboru národní bezpečnosti (SNB). V říjnu 1988 byl přijat do služebního poměru příslušníka SNB s hodností strážmistr. Ještě během studií v březnu 1989 se oženil s manželkou Petrou, se kterou se znal už z gymnázia. V roce 1990 absolvoval praporčickou školu. U SNB, později u policie pracoval až do roku 1995. Na oddělení kriminalistiky se však nedostal. Místo toho například střežil budovu Ústavního soudu v Brně nebo budovu Parlamentu České republiky. V roce 1995 přijal pracovní nabídku v jihlavském pivovaru Ježek v oddělení logistiky. Byl svědkem toho, jak si pivovar vedl v rukou rakouských majitelů, kteří podnik koupili v 90. letech v rámci kupónové privatizace. V roce 2022 žil v Jihlavě.