Ing. Zdeněk Skála

* 1953

  • "Já jsem byl indoktrinován tátou naprosto. Citově a fakticky jenom v té oblasti rodinné. Takže jsem si o tom četl. Ale ono to nebylo těžké. Ty jsi o něco mladší, ale třeba v knihovnách tenkrát byl běžně Zweig, oba Zweigové a to sis mohl číst. Těch židovských autorů byla strašlivá spousta. Já jsem byl naivně levicový, ne že bych byl v SSM, to jsem nikdy nebyl, ale byl jsem naivně levicový a reflektoval jsem, že ti komunisti nejsou naivně levicoví, že ti s tím nemají vůbec co dělat. Ale četl jsem si takovéto věci a hodně těch autorů byli samozřejmě Židé. Také naivně levicoví, ale odsrali to víc. Nebo já ne, oni. Do obce jsem, pokud si pamatuju, začal chodit pozdě. Já jsem tomu říkal pracovně, že jsme hřbitovní Židi. Táta chodil, pokud byl v Praze, každou neděli na hřbitov, k té své mamince. Nikdy se toho nezbavil, do smrti měl pocit viny, že tady tu mámu nechal."

  • "To bylo hezké. Když to dědeček takhle rozřadil, do Dánska a do Palestiny, tak jim řekl opravdu jako ten Švejk: 'A po válce v Praze.' Což je paradoxní, protože oni se skutečně deklarovali jako Židi a táta byl sionista. Ale ta šalba toho Masaryka byla tak dokonalá, že navíc byli českoslovenští vlastenci. Takže po válce v Praze. Tak oni byli po válce v Praze a čekali, až se ten děda vrátí."

  • "Nejdřív jsem to dělal jako dobrovolník, hned po revoluci jsem nějakou synagogu zajišťoval, ale staticky. Ona byla taková velká akce, 16 hvězd se to jmenovalo, což byla rekonstrukce židovských památek. To dělal Jirka Daníček a znali mě, tak mě do toho zatáhli. Já jsem tam byl takový technický chytrák. Bylo to výborné. Povedlo se to, ale já už jsem z toho naštěstí pryč. To je naprostá řehole. To byly evropské peníze, takže oni musí zajišťovat udržitelnost, ale povedlo se to, ty baráky se obnovily. Ale ta myšlenka je trochu vedle. Jirka je člověk, který se o ty památky stará. Je to fajn, že ty kořeny tady jsou, že ti Židé nejsou náplava, že se tady nezjevili odnikud, že tady byli. Je to dobré jako argument proti nějakému Bartošovi, který by ten argument stejně neposlouchal. Takováto věc to je. Ale ty baráky jsou mrtvé. V těch barácích se žádní Židé nezjeví. V Mikulově je třeba synagoga. To jsou normální baráky, ten barák je normální barák, Židi nemají žádné zasvěcení, odsvěcení. Prostě když v tom baráku je Tóra, tak ten dům má nějaký status. Ale to může být tvůj barák, vlezeme k tobě na zámek a máš z toho synagogu. Bacha na nás. A protože tam jsou ti wunderrabíni, na hřbitově v Mikulově, za kterými se sjíždějí chasidi z celého světa, tak ti si tam tu Tóru na nějaký ten svátek přinesou, oni je tam pustí, a jinak tam není nic."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 31.08.2020

    (audio)
    délka: 01:51:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nejtvrdší náraz byl, když jsem si uvědomil, že vlastně žádný Žid nejsem

Zdeněk Skála v roce 2020
Zdeněk Skála v roce 2020
zdroj: Paměť národa

Zdeněk Skála se narodil 11. prosince 1953 v Praze. Pochází z česko-židovské rodiny. Obě identity považuje pro sebe za významné, ale vzhledem k pohnuté historii zvlášť reflektuje své židovství. Jeho otec Josef Skála se hlásil k sionismu a s otcem Brunem a nevlastní matkou Hedvikou emigroval před válkou do Palestiny. Poté odešel do zahraniční armády, bojoval u Tobruku a Dunkerque. Pamětníkův otec o emigraci znovu uvažoval v roce 1948, ale české vlastenectví převážilo a on i rodiče zůstali v Československu. Zdeněk Skála vystudoval gymnázium a poté stavební fakultu ČVUT. Celý život pracoval jako projektant. Od mládí se angažoval v Pražské židovské obci, po revoluci se spolupodílel na opravě některých židovských památek. V roce 1989 stál u založení Občanského fóra v pražském Suchdole, kde také dlouhá léta působil jako zastupitel. Se ženou Adrianou pomáhají v Cestě domů. V roce 2020 žil Zdeněk Skála stále v Praze-Suchdole.