Státní souhlas mi odebrali v roce 1973
Stáhnout obrázek
Jan Šimsa se narodil 2. října 1929 v Praze. Otec Jaroslav byl redaktorem a sekretářem v YMCA a náčelníkem Ligy lesní moudrosti (Woodcraft). Jan Šimsa byl za druhé světové války spoluzakladatelem jednoho jejího tajného kmene. Celá rodina se během války aktivně podílela na odboji. Otec byl zatčen v roce 1940 a zahynul koncem války v Dachau. Maminka u nich v bytě ukrývala Jaroslava Valentu a po nějaký čas také vysílačku. V souvislosti s Ligou lesní moudrosti se Jan Šimsa za války v roce 1944 seznámil s Přemyslem Pittrem a lidmi okolo Milíčova domu a zapojil se do jeho činnosti. Po válce v letech 1945–1947 se podílel na táborech pro opuštěné děti všech národností z koncentračních táborů. Po maturitě v roce 1948 studoval teologii na Evangelické fakultě. V roce 1952 se jej StB neúspěšně pokusila získat ke spolupráci. Po ukončení studií musel Šimsa na vojnu. Kvůli nemoci byl ale předčasně propuštěn do civilu a jako pomocný duchovní nastoupil službu v Pardubicích. Asi po roce se přesunul do Prahy, kde zůstal dva roky. Poté byl poslán do Kláštera nad Dědinou. Kvůli sporům s církevním tajemníkem byl po šesti letech přemístěn do Prosetína, kde ve službě duchovního vytrval následujících dvanáct let. Po nástupu normalizace mu byl v únoru 1973 odejmut státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Živil se jako archivář a také jako údržbář církevních budov. Nějaký čas ještě neveřejně působil ve sboru v Prosetíně. Poté se s rodinou přestěhovali do Brna, kde si našel práci skladníka ve Výzkumném ústavu makromolekulární chemie. Pracoval tam celkem čtrnáct let. Chartu 77 podepsal hned mezi prvními a zapojil se do aktivit brněnského disentu, např. organizoval doma bytové semináře. V roce 1978 při domovní prohlídce poručík StB Miloš Bata napadl jeho ženu Milenu. Šimsa ji bránil a do Baty strčil, za což byl odsouzen na osm měsíců. Pět měsíců strávil ve vyšetřovací vazbě, zbytek si odseděl v Plzni Na Borech. Jan Šimsa patřil k nejvýraznějším osobnostem brněnského disentu. Podílel se na činnosti brněnského M-klubu, který se scházel u Boženy Komárkové. Krátce před pádem komunismu moderoval akce Brněnského fóra. Po listopadu se angažoval v Občanském fóru, byl také spoluzakladatelem ČSSD v Brně, dále obnovoval organizaci YMCA a Ligu lesní moudrosti. V Praze se podílel na obnově Masarykovy společnosti. V souvislosti s případem napadení příslušníka StB byl rehabilitován Ústavním soudem teprve v roce 2007. Obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Získal ocenění účastníka protikomunistického odboje. Jan Šimsa zemřel 5. dubna 2016.
