Helmut Schmidt

* 1943

  • "Rodina mi o tom nic neřekla, vím jen, že jsme potom dle všeobecných rozkazů museli 19. června opustit Českou Kamenici a shromáždit se ve směru Janská (dříve Jonnsbach) u rybníka a dále dle velmi detailních předpisů opustit byt. Bylo přesně popsáno, co se smí vzít s sebou, žádné cennosti. To vše jsem se dozvěděl až po válce z vlastních rešerší. V rodině se o tom nemluvilo, byli jsme odsunuti jen s ručními zavazadly, což se dalo těžko snést. Maminka byla v šestém, sedmém měsíci těhotenství a musela jít pěšky do Hinterhermsdorfu. To je asi 15, 16 km nahoru a dolů, a to pro ni bylo velmi obtížné. Ale nikdy se o tom nezmiňovala. Vím jen, že můj bratr se narodil 4. srpna v Diakonii Ratten. Ratten je asi 30 km od Děčína. To znamená, že můj bratr se narodil za odsunu. "

  • "Byl potom držen v kamenickém, tedy svém vlastním, vězení na samotce, společně s dalšími tak dvaceti lidmi. A potom ho odtransportovali na nákladním autě do Rabštejna, a to začátkem června, myslím, že to bylo 4. června. A byl tam tedy i ve chvíli, kdy tam dorazily i další transporty např. z Děčína němečtí, ale i jiní státní příslušníci např. z Rakouska nebo z Maďarska. V Rabštejně byl do toho 6. června umístěn v bývalém koncentračním táboře a 6. června, jak už jsem zmínil, přijel další transport a s ním i Němec jménem Helmut Khun, který už v děčínském vězení slíbil českým nebo tedy československým strážcům, že jim ukáže, co prožil v německém koncentračním táboře Ravensbrück nebo dokonce Buchenwaldu. Bylo to vylhané, ale české hlídky mu uvěřily a on už dokonce v děčínském vězení začal mlátit a mučit Němce. A to z něj udělalo kápa, tedy člověka zodpovědného za německé zajatce v koncentračním táboře."

  • "Byl to můj první sourozenec, tenhle bratr. Vy si to asi nedovedete představit, ale v té době bylo pro novorozeně skoro nemožné přežít. On také 10. října v Hessbergu zemřel. Data mám od své matky, v paměti mám jen z vyprávění, že jsem údajně měl říct: 'Nyní leží Wolgang dole v jámě a nemůže ven. Bylo to v říjnu 1945'."

  • "Na České Kamenici mě zajímá, že je to určité pozadí mé sociální existence. Pochopil jsem, že mě s Českou Kamenicí pojí to, co mi zprostředkovali prarodiče. I určitý humanismus, o kterém mluvil dědeček po svém pobytu v Rabštejnu, který vycházel z Masaryka. I to soužití v mnohonárodnostní monarchii, to všechno určilo můj život. Především určitá tolerance, kterou mi předal dědeček. Vím ale zároveň, že odsun způsobil to, že jsem nikde, jak se tak pěkně říká, nezakotvil. To je nevýhoda. Uvědomil jsem si to až ve chvíli, kdy jsem si všiml, že jsem v žádném městě zcela nezakořenil. Patří k tomu, že tam máte příbuzné, známé, že znáte historii, že se člověk angažuje. Tohle všechno mi chybí. "

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 31.08.2021

    (audio)
    délka: 01:34:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Odsunutá paměť
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po odsunu jsem už nikde nezakořenil, chybí mi pocit domova

Helmut Schmidt, Praha, 2021
Helmut Schmidt, Praha, 2021
zdroj: pamětník

Helmut Schmidt se narodil 3. června 1943 v České Kamenici (německy Bӧhmisch Kamnitz) rodičům Ingeborg a Maxmiliánovi Schmidtovým. Dědeček Uhman byl od roku 1943 starostou České Kamenice, kde v té době žilo převážně německé obyvatelstvo. Po válce byl odsouzen za členství v NSDAP k šesti letům vězení, internován v bývalém koncentračním táboře v Rabštejně, v roce 1948 propuštěn. Otec, strojní inženýr, narukoval do wehrmachtu a padl na konci války v Berlíně. Helmut byl společně s matkou, babičkou a tetou byl v červnu 1945 vyhnán do sovětské okupační zóny Německa. Matka během divokého odsunu porodila, ale narozený bratr v nepříznivých podmínkách přežil jen pár týdnů. Rodina poté ilegálně přešla do americké okupační zóny a pamětník vystudoval gymnázium v Düsseldorfu. Ve studiích pokračoval v Berlíně, na Elektrotechnické fakultě. V roce 1968 se snažil vzbudit veřejnou diskuzi o otázkách spojených se druhou světovou válkou. Nyní žije v Berlíně, s druhou manželkou, dcerou a synem. Má silný vztah k České Kamenici, kde organizuje setkání odsunutých Němců. Iniciuje vznik pamětních míst - v saském Hinterhermsdorfu i v někdejším táboře Rabštejn poblíž Kamenice.