„Kdyby mohl z toho auta vyskočit, tak by to třeba dopadlo jinak, třeba by je odbouchl, on se taky účastnil první světové války. On byl narozen 1898, a když odmaturoval v Písku, tak šel do Itálie na frontu.“
„Kačor mu to chtěl v podstatě vysvětlit, co to byli ti Mašínové zač. Musel jsem ho držet, aby mu nedal přes hubu. (Přemysl Sobotka) říkal: ‚To musíte pochopit, jako za války jel vlak a vykolejili ho partyzáni a zemřel topič a mašinfíra.‘ Jenže válka nebyla. A on vysvětloval, že válka byla, ale jinak. Tihle doktoři by se neměli plést do politiky. Když jdou na medicínu, tak říkají, jaké je to pro ně poslání a jak to budou vykonávat, tak nevím, co dělají v politice.“
„To se dělalo v sobotu ještě v tu dobu a bylo srocení na fabrickým dvoře, že prý bylo přepadený nějaký auto s penězma. A maminka tam šla, zeptat se, co je s tatínkem, a nějaká soudružka jí tam řekla: ‚Co je s vaším tátou, nás nezajímá, nás zajímaj naše poctivě vydělaný dělnický peníze.‘ Tak jsem tehdy kvůli tomu pochopil, co je to lůza.“
Doc. ing. Stanislav Rošický, CSc., se narodil 27. října 1942 v Čáslavi jako jediné dítě manželů Josefa a Julie Rošických. Jeho otce, bývalého prokuristu a hlavního účetního národního podniku Kovolis v Hedvikově u Třemošnice, zastřelili 2. srpna 1952 členové skupiny bratří Ctirada a Josefa Mašínových při přepadení auta vezoucího peníze určené na výplatu dělníků. V době tragické události bylo pamětníkovi necelých deset let. Ovdovělá matka poté přišla o služební byt a spolu se synem se přestěhovala z Hedvikova do Rychnova nad Kněžnou. Díky matčině podpoře Stanislav Rošický vystudoval Strojní fakultu Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Pracoval jako programátor, přednášel na Vysoké škole ekonomické v Praze a na katedře ekonomiky Univerzity v Hradci Králové. Stanislav Rošický žije v Rychnově nad Kněžnou.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
