„My jsme slyšeli [o konci války] v rozhlase, když se něco tajně poslechlo… Ale když se blížila fronta, byly dělové salvy slyšet z velké dálky. Rychle jsme na zahradě vykopali kryt hluboký určitě dva metry, pažený dřevem. Že bychom se tam ukrývali. Tak se tam složily nějaké cenné věci pro případ, že by se k nim chtěl někdo dostat. Vlastní střet a boj na vesnici jsme prožívali ve studeném sklepě. Selka si tam ukládala věci, když nebyla lednička. Tam jsme prožili tuším tři dny přechodu fronty. Velice opatrně jsme vycházeli, když jsme ucítili, že střelba už utichá. A najednou jsme zjistili, že před naším domem stojí na silnici vojáci Rudé armády. Můj otec byl velký vlastenec a Slovan. Naučil mě dvě věty v ruštině, které si dodnes pamatuju. Ty zněly: ‚Da zdravstvujet Krasnyja armija. Da zdravstvujet generalisimus Stalin.‘ Já jsem to těm vojákům takhle řekl a oni mě nosili na rukou. Líbali. Předávali si mě z rukou do rukou, vzali si mě do transportéru. Najednou cítili, že jsou mezi svými.“
„Město Šternberk bylo německé. Oni první vyhnali Čechy tam odtud. Oni znásilňovali, oni odnášeli české četníky do Německa, mučili. Když potom byl odsun, viděl jsem jet nákladní automobily ze Šternberka přes nás tuším do Olomouce, kde lidé museli do vagonů. Viděl jsem je. Nákladní auto odkryté nahoře. Průjezd obcí. Nemůžu vám říct, že by jich někdo politoval. To si nepamatuju. Naopak.“
„Já jsem je nevítal, ale taky jsem proti nim neprotestoval. Nevěděl jsem, k čemu došlo. Čekal jsem na vysvětlení, co se stane. Bál jsem se, že se náš národ postaví proti lidem, jejichž rodiče nás osvobozovali. První odpoledne po vstupu vojsk jsem zjistil, kde je jejich velitelství v blízkosti Chebu, a zajel jsem k nim. Ptal jsem se jich, o co jde. Oni mi odpověděli, že u nás je kontrarevoluce. Že se Západ připravuje k agresi s cílem vytrhnout Československo z Varšavské smlouvy, a tím narušit sílu Varšavské smlouvy, a že to oni nemůžou připustit. Chovali se ke mně velmi slušně, nemůžu si na nic stěžovat. Měli v polním stanu puštěnou muziku: své zpěváky, své zpěvačky. Pro mě to bylo sdělení, že je u nás kontrarevoluce, že tady hrozí nebezpečí vpádu cizích vojsk a že tomu bylo potřeba zabránit. S tím jsem se vrátil a tuto informaci jsem podal svým blízkým.“
„Milada Horáková si ten trest zasloužila. To nebyl zmanipulovaný proces. Dodneška ji vidím jako hrdinku – i za nacistické okupace. Nevěřím, že to, co řekla, bylo zmanipulované. Ona se postavila na stranu, která chtěla zlikvidovat nově vzniklý režim. Jiná věc je, že neměla být popravena. Ale trest byl v souladu s trestním řádem této země. Země, která byla uznávaným státem světového společenství a ten trest byl oprávněný. Ale trest je hanba. To se nemělo nikdy stát. Tak to vidím já.“
„Je třeba vycházet z toho, že svět byl naprosto antagonisticky rozdělen. Uvědomte si, že v té době tady Západ usiloval o změnu režimu. V roce 1950 byla ustavena Svobodná Evropa v americkém žoldu. Ta přímo naváděla lidi, aby odcházeli, že budou mít dobrý život. Svobodná Evropa má zásadní vinu na tom, že byla na státních hranicích prolita i krev. Někteří samozřejmě odcházeli, protože měli podnikatelské schopnosti, měli možnost, že se mohou uplatnit na Západě, a ne tady, kde bylo řízené národní hospodářství. I toto byly důvody. Ale mnozí odcházeli proto, že měli za sebou trestnou činnost, někteří na přelomu 40. a 50. let i s milionovými majetky. Nemuselo být všechno namířeno proti této republice, ale republika se bránila proti úniku bohatství a proti tomu, aby se lidé, kteří odešli, stali agenty zahraničních služeb.“
Milan Richter was born on March 13, 1935 in Olomouc. His father František Richter was the city secretary, his mother Růžena, née Sazimová, worked at the tax office. When Milan was six years old, his mother died and his father had to send him to his sister‘s farm in Moravská Huzová near Šternberk. There he experienced World War II and also witnessed the expulsion of the Sudeten Germans. After the war, he studied at the grammar school in Olomouc for two years, and when the grammar school was abolished, he spent two years at the so-called unified school. He trained as a metal modeler in Sigma Olomouc and after his apprenticeship he worked in Moravské železárny. In 1954 he entered compulsory military service. After the war he remained in the army, at the same time he became a candidate and later a member of the Communist Party. He spent his entire professional life in various positions in the army. For example, he worked for the border guard, as the vice-dean of the Faculty of State Border Protection at the SNB University or as the deputy commander for political affairs. He experienced people detained for fleeing the West, and claims their motives were never political. He takes the communists‘ rise to power in 1948 as constitutional and does not see the entry of Warsaw Pact troops in 1968 as an occupation. He describes the change in circumstances after November 17, 1989 as a counter-revolutionary coup. He retired in 1990. He is active in the Czech Border Club.
Z návštěvy sovětských herců na filmovém festivalu v Karlových Varech, návštěva pohraniční stráže v Trojmezí: Vjačeslav Tichonov, hl. postava sovětského seriálu Sedmnáct zastavení jara (Milan Richter vlevo)
Z návštěvy sovětských herců na filmovém festivalu v Karlových Varech, návštěva pohraniční stráže v Trojmezí: Vjačeslav Tichonov, hl. postava sovětského seriálu Sedmnáct zastavení jara (Milan Richter vlevo)
Setkání bývalých pohraničníků NDR v Berlíně (diskuze o přestávce); zleva: Dr. Milan Richter CSc., Hans Modnow (čestný předseda PDS, poslanec EP za PDS); zády: Jan Vogeltanz (tlumočník), 5. dubna 2003
Setkání bývalých pohraničníků NDR v Berlíně (diskuze o přestávce); zleva: Dr. Milan Richter CSc., Hans Modnow (čestný předseda PDS, poslanec EP za PDS); zády: Jan Vogeltanz (tlumočník), 5. dubna 2003
Setkání bývalých pohraničníků NDR v Berlíně, zleva: Milan Richter při pozdravném projevu, major Jan Vogeltanz (tlumočník), Hans Modrow, bývalý předseda vlády NDR, 5. dubna 2003
Setkání bývalých pohraničníků NDR v Berlíně, zleva: Milan Richter při pozdravném projevu, major Jan Vogeltanz (tlumočník), Hans Modrow, bývalý předseda vlády NDR, 5. dubna 2003
Tři dny před volbami mezi kandidáty KSČM na piedestalu pomníku mistra Jana Husa (vlevo Štrait, Věrtelář, Čelišová, Švorcová, Vacek, Novák, Grebeníček), 28. květen 1996
Tři dny před volbami mezi kandidáty KSČM na piedestalu pomníku mistra Jana Husa (vlevo Štrait, Věrtelář, Čelišová, Švorcová, Vacek, Novák, Grebeníček), 28. květen 1996
Vzpomínka na místě, kde stál sovětský tank č. 23 (9. května 1998). Na jeho místo jsme my, komunisté zapíchli do země papírovou maketu tohoto tanku a uctili jsme památku našich osvoboditelů a zachránců lidské civilizace
Vzpomínka na místě, kde stál sovětský tank č. 23 (9. května 1998). Na jeho místo jsme my, komunisté zapíchli do země papírovou maketu tohoto tanku a uctili jsme památku našich osvoboditelů a zachránců lidské civilizace
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!