„Všechno ven, rozdělat, z kufru všechno ven, peněženku vám prohlídli – člověk nevěděl, jestli tam zůstalo všechno, co tam bylo, nebo ne. Proclili mi šaty, které jsem měla už asi dva roky koupené, v Žulové ještě k tomu. Ale byly asi z dovozu. To bylo nejhorší, na té hranici.“
„Ti kulaci se k nám přistěhovali. Od nás nebyl nikdo jako kulak zavřený, ale přistěhovali se tam na ten statek od Pardubic a z jižních Čech. Ale jinak tady, že by byl v té době někdo zavřený, to ne. Já si myslím, že oni asi neměli k tomu hospodářství takový vztah jako ti, co si to sami vybudovali. Oni byli přidělenci, takže to dostali v tom roce ‘45 nebo ‘46 přidělené, ten majetek.“
„Lidi, co šli na odsun, tak to vždycky chodil pan Šafařík s bubnem a četl seznam, kdo musí následující den na to shromaždiště. A potom šli do Mikulovic do sběrného tábora.“
Alžběta Reinoldová se narodila 21. listopadu 1938 v pohraničním městě Nisa v pruském Horním Slezsku (po druhé světové válce polské Dolní Slezsko). Pochází ze sudetoněmecké rodiny, dodnes se hlásí k německé národnosti. Její život je spojen s obcí Kobylá nad Vidnavkou na Jesenicku, necelých 30 kilometrů vzdálené od rodné Nisy, odkud pocházeli její rodiče Marta a Jindřich Reinoldovi. V září 1939 narukoval otec k wehrmachtu, domů se vrátil až na jaře 1945. Za třetí říši museli bojovat i jeho bratři. Navzdory německé národnosti nebyla po válce rodina odsunuta, odsun však neminul většinu obyvatel obce. V roce 1965 navštívila vyhnané příbuzné v západoněmeckém Bavorsku, Jesenicko však nikdy natrvalo neopustila. Před svým odchodem do důchodu počátkem 90. let pracovala v závodě Gala Hukovice nedaleko Kobylé, kde se vyráběly nákupní tašky. V době natáčení rozhovoru (2020) žila v Kobylé nad Vidnavkou.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
