Marie Rechtigová

* 1927

  • „Já jsem měla vysoké horečky, byla zima, on zakryl Jarku pláštěnkou, mě kabátem, Jarku měl před sebou a mě táhl na vozíku, který někde ukradnul, a tak jsme došli až na nádraží, tam nás dali do dobytčáků, pro muže to bylo jednoduché, ale pro ženy to bylo velice komplikované, jeli jsme kousek a pak se stálo. Prvního června jsme dojeli do Ostravy a brali jsme se.“

  • „Už jak byly ty pouliční boje. Oni tam potom dělali násilí a vykrádali obchody, ale nedivím se jim a my jsme se seřadili na seřadišti, ze kterého měl odjet transport do Československa. Bylo to někde na hlavní třídě. Vím, že jsme viděli ty pochody a byla tam lékárna, to byl byt lékárníka. Byl tam přístup k vložkám a byla tam kuchyňka. A bylo nás tam hodně na tom pokoji, my jsme byli na místě, kde byl dříve klavír, jinak tam byly některé těhotné ženy, ale každá jsme měla svůj koutek.“

  • „A potom Jarka začala mít průjmy. A na jednom stanovišti byl domek a tam byla Němka a ona sešla dolů, řekla, že má rýži, kterou schovávala pro syna, až se vrátí z vojny, ale že to raději máme dát Jarce. Ale v čem jsme ten odvar měli uvařit? Tak ona nám ho udělala. Pak jsme zase byli někde v lese a tam byl kůň a ta parta lidí si říkala, že udělají z koně jídlo, ale uvnitř koně byla bomba a někteří lidi tam i padli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Uherské Hradiště, 08.11.2015

    (audio)
    délka: 03:41:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Dcerka cestou domů málem zemřela

současné foto
současné foto
zdroj: vlastní

Marie Rechtigová se narodila 24. ledna 1927 ve Varšavě. Měla sestru Stefanii, která v mladém věku zemřela. Do jejího dětství zasáhla válka a nacistická okupace Polska. Dům ve Varšavě, kde rodina žila, byl zničen na začátku války a rodina se přestěhovala do nedalekého Pruškova (Pruszków). Pamětnice chodila do školy, ale v roce 1942 do ní vtrhli nacisté a všechny děti násilně odvezli do koncentračního tábora Stutthof na severu Polska nedaleko Gdańsku. Později byla Marie Rechtigová poslána na nucené práce do Německa a pracovala v továrně IG Farben v Berlíně. Jednou se pokusila s kamarádkou utéci, ale ve vlaku je policie odhalila. Po krátkém věznění se vrátila k práci v továrně. V Berlíně poznala svého budoucího muže Jaroslava Rechtiga, který zde byl nasazen na nucené práce. Otěhotněla a v Berlíně v dubnu 1945 tajně porodila dceru Jarku. Po skončení války se vydala s mužem a s malou dcerou pěšky do Československa, zamířili na manželovo rodné Slovácko. Cesta z Berlína byla velmi náročná, malá dcera cestou onemocněla a málem zemřela. Do Starého Města u Uherského Hradiště se dostali po více než dvou týdnech putování pěšky a v dobytčácích. Po válce žila rodina ve Starém Městě a později se přestěhovala do Uherského Hradiště. Marie Rechtigová s manželem vychovali sedm dětí. Do rodné Varšavy už se nikdy natrvalo nevrátila. Po manželově smrti žije v Uherském Hradišti.