Lidmila Rajbrová

* 1939  

  • „Tatínek byl nejdříve v Českých Budějovicích, kde byl devět měsíců v samovazbě. Oni když se vrátili z kriminálu, museli podepsat, že nebudou o ničem doma hovořit, jinak by je zase zavřeli. Takže já si z té doby moc nepamatuji, protože tatínek nehovořil. A když jsem se vdala, tak už jsem měla zas jiné myšlení a jiné starosti. Jenom si z té doby pamatuji, že tatínek říkal, že když byl v té samovazbě, měl na cele pootevřené okénko. A tudy mu vál takový vzduch z té Větřní – tam byla papírna – a takový nějaký pach tam šel. A teď za dveřmi slyšel, jak někdo říká: ‚Ten jed.‘ On jak byl vynervovaný, tak si myslel, že je to jed, který tam na něj pouští, a že je to poslední chvilka jeho života. Ale oni bachaři za dveřmi mluvili o jídle – ‚ten jed‘ – že už je po jídle.“

  • „Dětství jsem měla opravdu moc hezké až do té doby, než zatkli tatínka. Vzpomínám si, že tatínek odjel do Prahy – my jsme nic nevěděli – a na hlavním nádraží byl zatčen. Najednou přišli 7. listopadu v poledne udělat domovní prohlídku. Přijeli, my jsme nic netušili. Prohledávali byt, všechny věci nám vyházeli, knížky postupně brali. Když jsme kolem druhé hodiny odpoledne přišli ze školy, chtěli jsme jíst. Oni řekli: ‚Projednou hlady nechcípnou.‘ S odpuštěním, takhle to bylo řečeno. Když jsme chtěli jít na záchod, tak šel vždycky jeden estébák s námi – dohlížel, nesměli jsme jít sami. Když šla maminka, tak jsem šla s maminkou a stála jsem ve dveřích, aby na ní nebylo tak nějak vidět. Bylo to hrozné – byla to opravdu taková hrozná doba.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 23.02.2016

    (audio)
    délka: 01:31:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu 10 pamětníků Prahy 10
  • 2

    Praha 10, 15.12.2017

    (audio)
    délka: 01:00:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pomohla nám víra

Lidmila při prvním svatém příjmání, 1948
Lidmila při prvním svatém příjmání, 1948
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Lidmila Rajbrová, za svobodna Fialová, se narodila 2. května 1939 ve Strážově na Šumavě do katolické rodiny. Její otec Karel Fiala pracoval jako učitel a byl představitelem Československé strany lidové. Za války oba rodiče spolupracovali s odbojem a pomáhali lidem dostat se přes hranice. Po únorovém převratu byl Karel Fiala zbaven všech funkcí ve straně. V roce 1952 byl náhle zatčen a jako údajný vedoucí skupiny deseti lidí souzen za spolčení s Vatikánem a vlastizradu. Byl odsouzen k šesti letům, které si odseděl ve Valdicích a na Mírově, kde se mj. setkal s Gustávem Husákem. Lidmila vyrůstala se čtyřmi mladšími sourozenci a maminkou. Přežít dokázali jen díky pomoci od místních a širší rodiny. Zatímco Lidmila vystudovala zdravotnickou školu ve Strakonicích, jejím sourozencům režim umožnil už pouze absolvování učebních oborů. Pracovala poté ve strakonické nemocnici a po svatbě v roce 1961 na interně v pražských Vršovicích. Tatínek byl propuštěn v roce 1958. O pobytu ve vězení ale nikdy příliš nemluvil, protože musel podepsat mlčenlivost. Snahy o jeho soudní rehabilitaci v roce 1968 byly zmařeny příjezdem sovětských tanků. Lidmila vychovala dvě děti, od druhé poloviny 60. let až do důchodu pracovala u Poštovní novinové služby. Karel Fiala zemřel v roce 1982, jeho žena Klotilda se však ještě dožila jeho rehabilitace v roce 1990. Lidmila Rajbrová má dvě děti a tři vnoučata, žije v Praze.