„Krebsovi, no kamarádka mi tam emigrovala, ty jeli do Jugoslávie na dovolenou a přes Jugoslávii se dostali do Německa. Takže bydleli v Norimberku a jako ozývala se, když jsem kvůli ní měla jednou docela takovej velkej průšvih. Protože už jsem dělala v kasárnách, nebylo to nic. Poslala mi vánoční pohled, poslala mi ho v obálce. Nevím, jak se to kdo dozvěděl, prostě než to... než jsem šla do práce, pohled jsem teda nedostala, samozřejmě. Přišel můj muž z kasáren domů celej rozčílenej a řek, abych si šla na ty kontráše sama, že von tam seděl celý dopoledne. Tak jsem říkala, ale v tom pohledu, to byl svatej obrázek, prostě, a tam bylo přání k Vánocům. Nic tam vopravdu nebylo.“
„Na čisticí stanici dostal tatínek pracovníky a byli to Němci, ale byli to antifašisti, který prostě neměli nic společnýho s nějakým násilím nebo něco takovýho, a byli to občané Velké Hleďsebe a čekali na odsun. Takže byl tam nějakej pan Hachmut a ten měl manželku a ta prodělala tyfus, ale oni neměli tak nějak, aby dostali ty nějaký lístky, tak jim tatínek pomáhal třeba tím, že jim dal lístky na mouku nebo něco takovýho.“
„Z tý nemocnice [v Kutné Hoře] měli ošetřovat německý vojáky a oni to s panem primářem Verdánem odmítli. Takže pan primář Verdán odešel neznámo kam a sestřičky zůstaly totálně nasazený, ale jelikož měly děti některý, tak je nasadili po Kutný Hoře, takže maminka ‚za odměnu‘ brousila dřeváky ve firmě Schober. Byly to dřeváky, který se dělaly pro vězně do koncentračních táborů.“
Jitka Průchová se narodila 24. listopadu 1938 v Sedlci u Kutné Hory. Za války její otec pomáhal srbským partyzánům. Matka, ošetřovatelka v nemocnici, musela na sklonku války vykonávat nucené práce. Po osvobození se rodina přestěhovala do pohraničí, do Velké Hleďsebe u Mariánských Lázní. Po obecné škole navštěvovala měšťanku v Mariánských Lázních a po závěrečných zkouškách nastoupila na zdravotní školu do Chebu. Pracovala jako zdravotní sestra v lázních v Tepelském domě a v Nových lázních. Ve Velké Hleďsebi poznala svého manžela. Byl to voják z povolání a po celý život vykonával vojenskou službu v kasárnách v Klimentově. Narodilo se jim celkem pět dcer. Po mateřské dovolené pracovala jedenadvacet let jako prodavačka v Armě. V době natáčení rozhovoru (2019) žila ve Velké Hleďsebi.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
