„Já jsem těžko sháněl zaměstnání. Tady v Kyjově, všude hned jak jsem přišel, se zajímali, teda přibírali pracovníky, ale jak se dozvěděli, že su vyloučený vysokoškolák a že jsem místo na vojně pracoval v dolech, tak už neměli zájem. Všecky kyjovské podniky jsem prochodil, sklárny, šroubárny, jednotu, restaurace a já nevím, co to všecko zde bylo. Až nakonec mě přijaly právě potraviny, tehdy to byl Pramen podnik. Tož ti mě přijali. No ale tam jsem právě měl vesměs takové nižší platové zařazení a množství práce jako přesčasové, dělání inventur a podobně. Tehdá se dělaly inventury i třeba celou noc v takových větších prodejnách. Vyjít nahoru jsem nemohl, sotva jsem se vyšplhal trochu, začal jsem dělat vedoucího revizního oddělení, tož se to zlikvidovalo a zase jsem dělal inventurníka.“
„On to pouštěl tomu vojákovi, ten měl nastavené rameno a na tom rameni se to odnášelo, tam byly kousek dál důlní vozíky a dávalo se to do těch důlních vozíků. Já jsem celý život nedělal, byl jsem jenom student středoškolák a vysokoškolák. Tady to rameno, jedno i druhé, to byla jenom kost a na tom kůže a nic víc, to tak bolelo po pár těchhle... to byla strašná bolest, to si vzpomínám. Pak až se to spravilo, pak když naskočily mozoly, to bylo od toho nošení, pak už to šlo.“
František Procházka se narodil v roce 1931 na Slovensku českým rodičům. Vystudoval obchodní akademii v Břeclavi a po maturitě se přihlásil na Vysokou školu obchodní do Bratislavy, dnes Vysokou školu ekonomickou. Po pěti semestrech byl však v roce 1952 ze studia z politických důvodů vyloučen. Povinnou vojenskou službu absolvoval v řadách Pomocných technických praporů (PTP) v ostravských dolech. Po několika dnech ho z dolů přesunuli do Karviné, kde vykládal vagony s různým materiálem. Po ukončení vojenské služby měl problém získat zaměstnání, a proto pracoval v potravinách Pramen a později vyučoval odborné předměty na učňovské škole. Vysokoškolské vzdělání pedagogického směru si doplnil na pedagogické fakultě, kde obdržel i titul magistr. Za vyloučení ze studia byl později rehabilitován a obdržel titul inženýr.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
