Mgr. Květoslava Princová

* 1950  

  • „Ve Verneřicích jsme bydleli krátce, ale jezdilo tam docela dost lidí. Měli jsme tam velkou půdu, kde jsme hráli divadlo. Jednou jsem byla na výslechu a ten můj estébák mi říkal: ‚To mi povězte, to je divný, jak to, že tady kulturní dům zeje prázdnotou a u Princů padesát lidí cvičí divadlo?‘ Tak jsem mu řekla: ‚Na to si odpovězte sám.‘ Naproti nám bydlel a měl ordinaci Hugo Engelhart, Žid, politický vězeň za nacistů i komunistů. Ten nám říkal, co proti nám StB dělá: ‚Oni vám tam natahujou dráty.‘ Všechno věděl.“

  • „On se tam totiž byl podívat Čuňas a zjistil, že tam ty bomby jsou. Všude byl slzný plyn, protože on je založený na bázi nějaké mastné látky, aby pomalu vyprchával, takže všechno bylo mastné – knížky, dětské kostky. Všechno jsme pořád praly a myly. Dalibor byl zvyklý jezdit po kuchyni na tříkolce, ten pořád brečel. Nikdy jsme to z toho dřeva pořádně nedostaly. Na jaře jsme tam ještě s Dášou Vokatou zajely a znovu to drhly. Pár posledních měsíců jsme se tak zase na barák vrátili.“

  • „Když nám vyhazovali barák v Rychnově do povětří, hlídali okolní cesty. Paní Boukalová, sousedka, seděla zrovna s vnukem u okna, na straně našeho domu. A oni jí nic neřekli, nevarovali ji. Jeden z šutrů jí prolétnul oknem a přistál na stole. Představte si, kdyby se jí něco stalo. Nebo tomu dítěti.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, Palackého univerzita, 19.05.2016

    (audio)
    délka: 01:51:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Je potřeba se nebát, žít pravdivě

mladí manželé Princovi
mladí manželé Princovi
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Květoslava Princová, za svobodna Veselá, se narodila 4. května 1950 v Lipníku nad Bečvou. Vystudovala VŠCHT v Praze v oboru makromolekulární chemie. V sedmdesátých letech se v bytě rodiny Němcových seznámila s lidmi z undergroundu. V roce 1976 společně se svým mužem Janem Princem koupili dům v Rychnově, kolem kterého se vytvořilo široké společenství lidí z pražského a severočeského undergroundu, studentů a mládeže z Ústí nad Labem, Děčína a České Lípy. Pořádali tu přednášky, koncerty, výstavy a jejich barák zároveň sloužil jako otevřený dům pro lidi perzekvované a pronásledované komunistickým režimem. Po nátlaku StB a několika brutálních atacích jim komunisté dům bez náhrady vyvlastnili a vyhodili do povětří. Podobný scénář se opakoval i s dalšími domy Princových - farou v Robči a statkem v Mastířovicích. V roce 1986 se Květa a Jan Princovi odstěhovali do Nenakonic (části obce Věrovany) poblíž Olomouce, kde žijí dodnes. Po revoluci se pamětnice účastnila aktivit v Občanském fóru, vystudovala humanitní vysokou školu, vedla kancelář olomouckého primátora, pracovala v charitě a spoluzakládala obor sociální a humanitární práce. Dnes je odbornou asistentkou na katedře Křesťanské sociální práce na Palackého univerzitě v Olomouci.