Eliška Polanecká

* 1945  

  • „Tenkrát myslím v roce 1951, anebo 52, 51, nám přišel takový dekret nebo rozkaz, já nevím, co to tenkrát bylo, ale důsledkem toho se stalo, že jsme museli tu hospodu opustit. Přestože naši si na to půjčili a těžce ten dluh spláceli. Moje maminka obsluhovala kuchyň, vařila a vařila třeba 120 jídel denně, přestože měla dvě malé děti a třetí se jí tam narodila, takže jestli někdo někoho vykořisťoval, tak to byli oni sami sebe. No, tak samozřejmě otec považoval tohle to rozhodnutí za velice nespravedlivé a měl k tomu příslušné komentáře.“

  • „Jenomže mu tam nasadili takového zvídavého pána. Dneska se jim říká, že to byli příslušníci StB, a ten pán mu tam dělal hospodáře. A protože slyšel – samozřejmě můj táta byl takovej, že vždycky řekl, co si myslel a bylo mu jedno, komu to říká –, tak nakonec to dopadlo tak, že ho postavili před soud. Odsoudili ho jako nepřítele lidově demokratického zřízení a poslali ho do Jáchymova, což jak víte jsou uranové doly, byly tedy uranové doly. Vzhledem k tomu, že se nijak jinak prostě činy neprojevil, jenom řečí a tím, že se choval stále jako odpovědný živnostník, no, tak se nelíbil.“

  • „Slavil se 9. květen tenkrát a já jsem té mé spolužačce… protože ona byla nadšená z domova, tak mě furt přesvědčovala, jak je to teďka krásný všechno. Jenomže já měla uši a děti mají uši bystrý. Doma poslouchaj i to, co nemaj. Já jsem jí řekla: ,Podívej, to není pravda, osvobodili nás i Američani a to západ Čech. Osvobodili Rokycany, osvobodili Plzeň. Byli tam i černoši a všichni. A teď jak to, že se neučíme o tom, že nás osvobodili taky.‘ No, ona nevěděla nic lepšího než to říct doma mamince, že jsem jí řekla, že to není pravda, že jenom Rudá armáda, ale že taky ještě americká armáda. Takže si mě její maminka druhej den odchytila, když jsem šla ze školy a řekla mi: ,Jestli ještě jednou někde řekneš, že nás osvobodila takzvaná americká armáda…‘ – Nevím, proč ,takzvaná‘, ale já si to pamatuju dodneška. – ,… tak si pamatuj, že tvůj táta půjde zpátky do Jáchymova, protože já to tak nenechám.‘ No, já jsem se strašně vyděsila. Mně to přišlo hrozný. Já jsem věděla, že to je pravda. Já jsem věřila svýmu tátovi, kterej mi to řekl, a najednou mi někdo vyhrožuje, že mi toho tátu zase pošlou do kriminálu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    byt paní Polanecké, Praha 10, 20.12.2016

    (audio)
    délka: 57:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jestli budeš mluvit pravdu, tak tvůj táta půjde do Jáchymova

Eliška Polanecká v bundě s americkou nášivkou
Eliška Polanecká v bundě s americkou nášivkou
zdroj: PNS

Eliška Polanecká, za svobodna Englická, se narodila 1. ledna 1945 v Praze. Její otec byl číšníkem a v roce 1948 si koupil restauraci v Táboře. V roce 1951 mu však byl podnik komunistickým režimem zabaven a rodina se stěhovala do Milevska, kde byl po nějaké době otec zatčen a odvezen do jáchymovských dolů. Rodina se odstěhovala k prarodičům na venkov, kde žili v době kolektivizace zemědělství. Po návratu otce z vězení se rodina vrátila zpět do Prahy. Eliška Polanecká pracovala celý život v bance.