Astrid Pilz

* 1940

  • „S matkou jsme vždy stály na kraji silnice, vždy mi v Ústí zakazovala s ní mluvit německy. Nebo vůbec mluvit, když přijížděl nebo odjížděl vlak se zajatci ze „Skřivánku“. Matka se vždy snažila nějakou drobností k snědku sestře přilepšit, což se ale ne vždy podařilo. Vždycky jsem ale musela stát vedle v tichosti.“

  • „Pak nás ale přivedli do místnosti, ze které jsme se nesměly hnout. Přivedli tam jednoho mladíka, kterého před našima očima postavili obličejem ke dveřím od skříně a mlátili mu hlavou o skříň. Údajně ho trestali za to, že si sundal z ruky pásku. Bílou pásku, jak nám pak bylo řečeno. Museli jsme tam pak celou dobu sedět uvnitř a vůbec jsme nevěděli proč. Sedět v té místnosti. Nikdo neměl tušení a krátce k večeru, muselo být tak kolem sedmi hodin, půl osmé, nám řekli, že můžeme jít domů. To bychom ale pěšky domů Na Skřívánek nestihly. Do osmi hodin, kdy pro Němce platil zákaz vycházení. Šly jsme tedy s matkou k jednomu spřátelenému pekaři a moje matka tam zazvonila, otevřely se dveře a oni říkali: ´Proboha, odkud to jdete?´ ´Z nádraží,´ odpověděly jsme. ´To nevíte, co se stalo?´ A pak jsme se dozvěděly, že lidi, kteří byli na ulici, Němce, kteří byli na ulici, zabili a hodili přes most do řeky. To jsme vlastně měly štěstí. Na nádraží nás skutečně musel někdo chránit, nějaký český úředník nebo důstojník, nebo kdo, to nevím, někdo nás před tím ochránit. My jsme pak u toho přítele přenocovaly a druhý den jsme se vrátily Na Skřivánek.“

  • "Ano, muselo se jet do Marienfelder a tam se muselo (jak mi vyprávěl otec, já jsem tam s ním nemusela) vysvětlovat, proč s rodinou uprchl. A byl také vyslýchán Američany, kteří se chtěli dozvědět, jaké panují v DDR poměry a museli jsme oficiálně podat žádost o vycestování do Spolkové republiky a také to řádně zdůvodnit. Pak jste obdrželi dokument, ve Spolkové republice existoval osobní doklad odsunutých a v tom dokladu byla poznámka, že jste uprchlík. To bylo samozřejmě pro rodiče hrozné. Sotva se po osmi letech tak nějak v Rostocku usadili a etablovali, zase se vydali pouze s batohem a osobními doklady jinam a začínali opět úplně od začátku.“

  • „Často jsem o tom přemýšlela…Ano, se svojí vlastí nebo krajinou, nebo místem, kde jsem se narodila, se cítím spojená. Ještě stále. Ale vracet bych se tam již nechtěla. Po tom, co jsem žila osm let v Rostocku, patnáct let v Berlíně a nyní již tolik let od šedesátého devátého ve Wolfratshausenu, mám opravdu problém říci, co je to domov. Vlastenecké pocity, řekla bych, mám nyní stejně jako předtím, ač jsem byla malé dítě, spojené s okolím svého rodiště. Ve Wolfratshausen mám domovské pocity, ale to není totéž. Znamená to spíš být doma. Taková ta propojenost skrze mé rodiče, kterou jsem zažívala a pociťovala v rodné vlasti… Tu v Bavorsku nemám.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Drážďany, 18.06.2021

    (audio)
    délka: 59:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Inconvenient Mobility
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Někdo nás musel varovat, a tak jsme o vlásek unikli Ústeckému masakru

Astrid Pilz v roce 2021
Astrid Pilz v roce 2021
zdroj: Astrid Pilz

Astrid Pilz, rodným jménem Hausmann, se narodila dne 12. května 1940 v Ústí nad Labem. Otec Alfons Hausmann pocházel z německé statkářské rodiny z Litochovic (něm. Lichtowitz). Krátce po narození Astrid byl jako Němec odvelen na frontu. S Astrid se znovu setkali, až když jí bylo šest let. Matka Ingeborg Hausmann pocházela z Prackovic (něm. Praskowitz), rovněž z německé rodiny statkářů. Astrid se společně s matkou stala nepřímou svědkyní tzv. Ústeckého masakru z 31. července 1945, většinu dne strávili schované na nádraží v blízkosti tragédie. V srpnu 1945 byly odsunuty přes Drážďany a Durynsko do Meklenburska, sovětské okupační zóny Německa. Koncem roku 1946 se shledali s otcem, který přežil bitvu u Stalingradu a zajetí v sibiřském lágru. Do školy Astrid nastoupila v Rostocku v roce 1947. V roce 1954 Hausmannovi utekli přes Berlína na Západ. Paní Astrid studovala na západoberlínské Svobodné univerzitě a provdala se za fyzika Waltera Pilze, taktéž odsunutého z Československa. Roku 1963 se osobně účastnila proslovu amerického prezidenta Kennedyho v Berlíně. Kvůli manželově práci se roku 1969 přestěhovali do Mnichova, kde Astrid Pilz vyučovala na gymnáziu. Do své vlasti se podívala znovu s rodiči až v roce 1962 při návštěvě příbuzných. V době natáčení v roce 2021 žila v bavorském Wolfratshausenu.