Do budoucnosti jsme hleděli bez naděje a perspektivy
Stáhnout obrázek
Petr Palarčík se narodil 18. října 1963 v Olomouci do rodiny Adolfa a Marie Palarčíkových. Jeho otec v 16 letech narukoval jako voják wehrmachtu na západní frontu, kde se mu podařilo přeběhnout ke spojencům a pod vedením generála Aloise Lišky se zúčastnit bojů o přístav Dunkerque. Adolf Palarčík vstoupil v roce 1948 do komunistické strany, z níž ovšem po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 vystoupil. Jeho syn měl kvůli tomu kádrové problémy, nesměl studovat vysněnou výtvarničinu. Nakonec jej, na přímluvu matky, přijali na šternberské gymnázium, které v tu dobu platilo za místo, kde studují a učí lidé režimu nepohodlní. Petr se v pubertě zhlédl v poezii Václava Hraběte a v hudbě undergroundových The Plastic People of the Universe – během 80. let se zapojil do uměleckých kruhů okolo samizdatových věrozvěstů Rostislava Valuška, Václava Buriana či Eduarda Zachy. Aby se vyhnul vojenské službě, dva měsíce po nástupu do přijímače simuloval sebevražedné sklony, za což později získal modrou knížku. Na konci 80. let se seznámil s osobností a tvorbou fotografa prof. Jindřicha Štreita, u nějž na Sovinci podepsal petici Několik vět. Po sametové revoluci byl Petr u zrodu vydavatelství Votobia, které zaštiťovaly takové osobnosti moravského undergroundu, jako byli Jaroslav Erik Frič, Jiří Kuběna či Tomáš Koudela a Petr Jüngling. Po rozpadu Votobie se Petr Palarčík začal věnovat knižní grafice jako výtvarník na volné noze, a později se také živil jako fotograf. Vedle toho mu vyšly dvě sbírky poezie. V době natáčení rozhovoru (2023) žil s manželkou Alenou v Olomouci.
