„Měli jsme hodně tělocviku. To už nevím, v který třídě to bylo, ale pamatuji se, že jsme se museli učit prát, jako v boji. Ze začátku jsem z toho byla špatná, ale pak jsem zjistila, že mi nic jinýho nezbývá. Tak jsme se naučili bránit, dokonce i s nožema, ty jsme tam dostali. A pak nám dali hnědý šátky, takže jsme byli Hitlerjugend.“
„Když maminka zemřela, tak na babičku, ta měla 73 tehdy, by připadly holky, jedna prakticky v pubertě, druhá v první třídě, no a Vendulka, dvanáct roků. To by na ní bylo moc, tak se domluvily s tetou, že by Vendulka mohla bejt u nás. Já už jsem byla vdaná, měla jsem Ilonku. Maminka v květnu zemřela, no a v srpnu mi dovezli Vendulku. Táta ji přivez, bydleli jsme u rodičů v domku v Litomyšli, tam chodila do školy. Takže jsme byli tři roky bez dětí a najednou jsme měli prakticky dvě.“
„No, když nás napadli Rusové… já jsem z toho byla úplně hotová. Měla jsem zrovna noční, nebo tedy pohotovost a druhá sestra noční, kdyby přivezli nějaký dušení nebo něco. A my jsme spolu pletly, protože byl celkem klid. A ona: ‚Nechoď ještě spát, pojď, ještě budeme chvíli plíst.‘ Ale já už si musela jít lehnout, protože druhý den jsem měla dopolední. A pak mě budila, myslela jsem, že už je ráno, tak jsem říkala, že už vstávám. Řekla, že není ráno. Ale je válka. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Přišla hlavní sestra a říkala: ‚Vlasto, představte si, že tady máme sovětská vojska.‘ Já nevěděla jak, proč… jestli se nespletly, snad německý vojska, že by nás Němci napadli, to bych se nedivila, že by nám to vrátili. Ale ona řekla: ‚No, je to tak. Pusťte si rádio.‘“
Vlasta Pakostová, za svobodna Veselá, se narodila 25. května 1935 v Jičíně. Brzy po začátku války odešli rodiče s Vlastou do Polska, kde Vlasta navštěvovala nejdříve polskou a poté německou školu. Otec zde pracoval pravděpodobně v dolech. Pomáhal mezi uhlím ukrývat zajatce, za což byl také dopaden a zavřen do pracovního tábora. Maminka se s malou Vlastou vrátila do Jičína, kde Vlasta musela začít chodit do německé školy, ve které se děti podílely i na aktivitách Hitlerjugend. Vlastu ve škole neměli rádi, říkali jí „české prase“. Když se Vlasta po válce vrátila domů, situace se obrátila a pro děti v Česku byla zase „německá krysa“. Rodina se odstěhovala do Lanškrouna. Vlasta navštěvovala zdravotnickou školu, ale údajně kvůli bývalému německému vzdělání a problémům jejího strýce s protikomunistickou činností jí nebylo dovoleno odmaturovat. Odmaturovala až později po svatbě a poté pracovala jako zdravotní sestra. Vlasta Pakostová zemřela v roce 2020.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
