Byl jsem tam, kde mě Pán Bůh chtěl mít
Stáhnout obrázek
Vlastimil Ovčáčík se narodil 28. prosince 1929 v Kunovicích na Valašsku do velmi skromných poměrů matce Marii, rozené Kunové, a otci Václavovi. Vyrůstal spolu s šesti sourozenci. V deseti letech nastoupil do primy velehradského gymnázia a studoval zde až do roku 1942, kdy bylo církevní gymnázium uzavřeno. Přestoupil do Valašského Meziříčí, kde i roku 1948 maturoval. Studium na Velehradě, kde potkal řadu velkých osobností katolické církve a vynikající učitele, ho ovlivnilo natolik, že se tam rozhodl hned po maturitě vrátit a vstoupil do jezuitského řádu. V noci z 13. na 14. dubna roku 1950 byl spolu s dalšími bratry a představenými řádu nedobrovolně vyvezen v rámci Akce K do Bohosudova. V září byl přidělen k Pomocným technickým praporům (PTP) v Komárně, později Podbořanech a Hájníkách na Slovensku, kde těžce onemocněl a s žaludečními vředy se léčil ve slovenském Ružomberoku. Kvůli zdravotním komplikacím byl nakonec v dubnu roku 1951 propuštěn z armády. Až do roku 1960 pracoval ve vsetínské Zbrojovce nebo v zemědělství. Jelikož se nechtěl vzdát svého duchovního směřování, věnoval se i dál samostudiu a zůstal v kontaktu se spolubratry jezuity. Roku 1960, v době, kdy zastával místo údržbáře na Stojanově, byl zatčen a vazbu strávil v Uherském Hradišti a Brně. Přiznání k nepřátelskému postoji vůči státnímu zřízení a snahám o podvracení republiky se na něm pokoušeli vyšetřovatelé vynutit psychickým nátlakem a dopustili se na něm i násilí, když ho cestou z výslechu v Uherském Hradišti shodili s dekou přes hlavu ze schodů. Odsouzen byl 20. května 1960 na 18 měsíců v rámci skupiny Březina a spol. Rok a půl věznění strávil v rámci nápravně pracovního tábora pankrácké věznice na bytové výstavbě Nového Hloubětína – „zaměstnal“ ho pražský podnik ministerstva vnitra Stavbyt Praha. Po propuštění si pamětník postupně doplnil odborné vzdělání v oblasti elektrotechniky a pracoval jako elektromontér a opravoval například i velké stavební stroje včetně jeřábů. Před nástupem do kněžského semináře roku 1968 byl zaměstnán v podniku Výpočetní techniky v Uherském Hradišti. Po přijetí na Římskokatolickou cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Praze se sídlem v Litoměřicích mu byly uznány dva roky předchozího samostudia a 5. července 1971 byl vysvěcen na kněze. Působil ve Veselí nad Moravou, Kyjově, Strážnici a Kuželově. Od roku 2008 žil znovu na Velehradě. Tam v březnu roku 2022 zemřel.
