Danna Ottová

* 1928

  • „A když jsem byla starší, tak už jsem musela pomáhat pravidelně, a to i doma mamince. Třeba když se pralo, tak do čtyř hodin jsem musela pomáhat a potom jsem měla volno. V Bzí, když přišli z pole, tak jsem si třeba mohla jít hrát ven, ale jinak jsem musela být u domu. Strýček mi třeba udělal z krabice na hraní vozíček. Jinak tam byla spousta korálů. Navlékaly se tam korále. Co bylo špatné, tak tím se vysypávaly cesty. Takže jsme s kamarádkou vybíraly všelijaké korálky a navlékaly jsme je. Uměla jsem navlékat i takové vlaječky, z toho šmelce – tak se říkalo tomu drobnému, a také taštičky. Pomáhala jsem tedy navlékat. Oni si tak přivydělávali. Člověk to nemůže pochopit, ale oni tehdy neměli žádný důchod, nic. Obilí, co vypěstovali, dávali do mlýna a pak si chodili pro chleba, asi na něj něco dopláceli. K snídani dělali takový vysoký hrnec, který byl na plotně pořád, aby to bylo pořád teplé. V tom bylo umleté žito, cikorka, mléko tam dávali kozí, protože mléka od krav by byla škoda. Kravské mléko se stloukalo na máslo a to se prodávalo. Chleba se máslem nemazal. Já jsem tam jezdila pořád a chleba s máslem jsem měla akorát ve středu, když ho teta tloukla a zbyly drobky v podmáslí. Jinak se máslo používalo jako omastek, protože nic jiného neměli. Mívali dvě prasata, ale ta vždycky prodali. Nemívali zabijačku – co mohli, prodali, aby měli nějaké peníze. Chleba nemazali. Ten lámali do kafe a jedlo se to velkou lžící. Kdepak, mazat chleba, to ne!“

  • „Tím se rozešli a Jedličkův ústav zůstal pro děti zmrzačené, zatímco v Bakulově ústavu byly také děti zmrzačené, ale Bakule je vedl tak, aby se o sebe uměly ve všem postarat. Nechával jim volnost. Pamatuji si například Pavla Pouzra, ten hrál volejbal jednou nohou a s jednou berlí, nebo Šarkán, ten chodil o holích, ale hrál jeden čas dokonce i tenis.“

  • „Takže jeden kluk si na mého desetiletého tatínka počkal a znenadání ho shodil z terasy. Bylo to nečekané. Táta si pochroumal kosti v nohách, ale doma nic neřekl, protože doma se nic neříkalo. Jeho táta většinou řešil neshody kluků tím, že dostali všichni a neřešilo se, kdo si začal. To je nejlepší, já jsem to taky tak dělávala. Asi po týdnu, když šel tatínek z houslí, najednou cestou omdlel. Tenkrát se ze Slap do Prahy jezdilo parníkem. Dědeček byl takový půldoktor, protože měli hodně dětí a dokázal je léčit sám, ale tentokrát museli do Prahy –parníkem a pak povozem. Operovali ho na Karlově náměstí, ale špatně se mu to hojilo. Od té doby měl jednu nohu úplně špatnou a měl chronický zánět kostní dřeně. Byl zmrzačený, kulhal a provázelo ho to celý život.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 05.06.2023

    (audio)
    délka: 02:04:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kdo je osobně nepoznal, nevěděl, jak zocelení, zajímaví a oduševnělí lidé to byli

Danna Ottová, cca 1932
Danna Ottová, cca 1932
zdroj: pamětnice

Danna Ottová, rozená Jarůšková, se narodila 9. února 1928 v Praze do rodiny Rudolfa a Marie Jarůškových. Měla netypické dětství, protože od narození vyrůstala se svými rodiči v Bakulově ústavu pro výchovu životem a prací, kde žily postižené děti. Rodiče Danny se poznali v Jedličkově ústavu, kde tatínek žil od svých 11 let, kdy měl následkem těžkého úrazu poškozenou nohu. Dannina maminka zde od svých 15 let pracovala s dětmi jako pomocnice. Kolem roku 1920 oba přešli s Františkem Bakulem do jeho nově zřízeného ústavu, jehož činnost skončila v roce 1933. Danna vypráví o svém dětství, které prožila v ústavu, o přínosu Františka Bakuleho pro postižené děti i dospělé. Vzpomíná také na válku, kterou s rodiči prožila v Praze Podolí, a částečně u příbuzných ve vesnici Bzí u Železného Brodu. V květnu 1945 o vlásek unikli masakru, který Němci provedli na obyvatelích domu, v němž také žili. V roce 1950 vystudovala Danna Ottová pedagogickou nástavbu a celý život učila na prvním stupni základní školy. V roce 1950 zemřela její maminka na rakovinu, tatínek ji přežil o 34 let. Se svým manželem Jiřím Ottou Danna vychovala tři syny. V roce 2023 žila v Praze.