Josef Očenášek

* 1925

  • "Tého důstojníka jsem převedl domů, spal u nás jenom v seně. Maminka mu dala peřiny a já jsem ho zásoboval potravinama. Jako lesák jsem se k tomu dostal. O dřevo byla bída, dubový dřevo se muselo dávat Němcům, protože jezdili autama na dřevoplyn. A já jsem byl praktikant, a když hajnej zemřel, tak jsem dělal hajnýho a za dřevo jsem získal jídlo, maso a všechno, takže jsem mohl zásobovat. A přechovával jsem ho až do 20. dubna 1945."

  • "Pak jsem šel tím lesem a najednou dva chlapi. Oni gestapáci měli kožený kabáty, tříčtvrťáky. Přišel jeden zepředu, druhej zezadu a německy na mě, abych jim tu pušku dal. Tak jsem jim jí dal a řekl jsem si, že půjdu. Kdepak, ten mě lapl, šup se mnou na kraj silnice, přijelo auto, naložili mě a už jsem byl v Brně. Dostal jsem výplatu, to mě hrozně dobili, vyrazili mně aj zuby. Tak si říkám, jak tady asi budu dlouho. A ve dvě hodiny v noci pro mě přišli a ten jeden druhýmu říkal: ‚Vezmem ho na dvůr a vodbouchnem ho‘. A když jsem slyšel, že mě chcou odstřelit, tak jsem jim teprve řekl, že znám německy: ‚Ich verstehe alles gut‘ - že rozumím všeckýmu dobře."

  • "Já jsem se s ním sešel (věděl jsem, že jeho táta hlídá v Lutíně, tak se dostanu k tomu, abych zachránil zajatce i tého důstojníka Vorošilova). Tak jsem se sebral, šel jsem za ním a říkám: ‚Ty, Karle, poslouchej, chodili jsme spolu do školy, ty jseš ještě Němec?‘ A on říkal: ‚Já su Němec, ale Němci prohrajou, tak se mě pak po válce musíš zastat.‘ Já říkám: ‚No tak se tě zastanu, ale potřebuju od tebe něco. Potřebuju, aby až přijdu do tého Lutína, aby tvůj táta dělal, jako když mě nezná, a já bych šel kolem brány a hodil zajatcům ty léky. (Ty jsem sehnal od doktora Ehrmanna)."

  • Celé nahrávky
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přišli pro mě a jeden druhýmu říkal: Vezmem ho na dvůr a vodbouchnem ho

Josef Očenášek
Josef Očenášek
zdroj: natáčení PNS 2016

Josef Očenášek se narodil 3. května 1925 v Laškově. V patnácti letech odešel do Náměšti na Hané pracovat jako lesník. V novém působišti se brzy zapojil do odboje. Převáděl partyzány a dodával informace o pohybu německých hlídek. Jako lesník znal velmi dobře terén v okolí Náměšti a měl k takové činnosti všechny předpoklady. Později dodával léky zajatcům, přechovával doma hledané osoby a posledních několik měsíců před koncem války se staral o ruského důstojníka, kterému sháněl jídlo výměnou za dřevo, získané v lese. Po válce pracoval až do roku 1947 na panství rodiny Lobkowiczů na zámku Vintířov.