"Bylo to v létě roku 2023, v červnu na konferenci v kanceláři ukrajinského parlamentního zmocněnce pro práva dětí. Představovali jsme projekt vzdělávání psychologů, kteří pracují s dětmi v chronickém stresu.
Měli jsme jedinečnou zkušenost: na jihu Izraele už 20 let nepřetržitě padají rakety. Místní psychologové, kteří sami žijí v těchto podmínkách, vytvořili speciální programy na pomoc dětem. Právě tuto metodiku jsme navrhli.
Projekt byl uznán. Po konferenci jsme uspořádali dva vzdělávací kurzy ve Lvově pro ukrajinské školní psychology a další na Lotyšské univerzitě v Rize. Celkem jsme vyškolili pravděpodobně 80 psychologů."
"V podstatě všechno, co na Ukrajině dělám, je spojeno s židovskými nebo izraelskými organizacemi - to se prostě stává.
Když autobusy odjely do Mykolajova, začalo bombardování. Bylo mi řečeno: 'Zrušíme to, jsou to děti! Jak budou cestovat pod palbou? Jsou v bezpečí - sedí v protiatomovém krytu". Ale já jsem trval na pokračování evakuace. Zdůvodnil jsem to tím, že je lepší riskovat a evakuovat je jednou, než je nechat pod neustálými raketovými útoky.
Byli jsme si plně vědomi odpovědnosti, kterou na sebe bereme. Nedovedu si ani představit, kdyby ten autobus zasáhla raketa, jak bychom s tím žili. Naštěstí vše skončilo bezpečně.
Ale pak přijel další autobus - z Charkova. Chyběly nám peníze a čas se krátil. Pak jsem zavolal jedné ženě, kterou jsem znal jen po telefonu, a řekl jsem: "Chybí nám deset tisíc dolarů. Můžete mi je půjčit pro firmu? Za čtrnáct dní si peníze vyzvednu a vrátím vám je".
Peníze převedla - autobus odjel. Poslal jsem jí fotku a poděkoval. Když jsem ji požádal o vrácení peněz, řekla: "Ty peníze jste použila na odvoz dětí. Zapomeňte na to - nic mi nedlužíte, zaplatila jsem to já." A tak jsem se na ni podíval.
"Asi první velký projekt jsem měla v roce 2009, kdy našemu příteli diagnostikovali leukémii. Začali jsme sbírat vzorky kostní dřeně, abychom pro něj našli dárce.
Izrael je na třetím místě na světě v počtu registrovaných vzorků kostní dřeně. A pokud počítáte na obyvatele, je s velkým náskokem na prvním místě. V absolutních číslech ho předstihuje pouze Německo a Spojené státy.
Kostní dřeň však nelze odebrat jen tak kterémukoli člověku - musí být vybrána podle speciálních genetických markerů. S přáteli jsme zorganizovali ústředí: vybrali jsme peníze, zaplatili testy, přilákali dárce. Lidé pomáhali, jak mohli - někteří darovali krev, jiní finanční prostředky.
Zvlášť důležité bylo najít dárce mezi lidmi z bývalého Sovětského svazu, protože ti mají větší šanci na genetickou shodu. Mnoho lidí však odmítlo kvůli mýtu, že odběr kostní dřeně je děsivý a nebezpečný zákrok: údajně se odebírá obrovská jehla, zabodává se do páteře a poté můžete ochrnout.
Ve skutečnosti je nyní vše mnohem jednodušší: vzorky se odebírají z krve, a dokonce i samotná transplantace se provádí ze žíly."
Jevgenij Neimer, narozený v roce 1978 v Charkově, v Ukrajinské SSR, je izraelsko-český sociální aktivista, programátor a filantrop, známý organizováním rozsáhlých humanitárních projektů ve vojenských konfliktech. Narodil se v německo-židovské rodině. V roce 1993 repatrioval do Izraele, kde sloužil v Izraelských obranných silách. Pracoval jako počítačový programátor. V roce 2009 zorganizoval celostátní kampaň na hledání dárců kostní dřeně, která pomohla zachránit několik životů. V roce 2010 se přestěhoval do České republiky, aby založil rodinu. Jeho manželka Elena Pavlová je lékařka. Seznámili se na intelektuální hře a založili v České republice klub ČGK, který pořádá festival Křišťálový Golem. Vychovávají dvě děti. Pamětník se věnuje humanitárním aktivitám. Od roku 2022 se aktivně zapojuje do pomoci obětem válečných konfliktů. Zorganizoval evakuaci více než 2 800 ukrajinských uprchlíků prostřednictvím fundraisingu a později s podporou Jewish Relief Network (USA). Vyvinul programy psychologické podpory pro ukrajinské děti vystavené dlouhodobému stresu ve spolupráci s Israel Trauma Coalition a Early Starters International. Koordinoval dodávky odsolovacích zařízení do ukrajinských měst se zničenou infrastrukturou. V roce 2023 vytvořil systém dočasné pomoci izraelským uprchlíkům v České republice, jako je školka a škola pro děti, pomoc s adaptací.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
