Bohumila Naušová

* 1935

  • „A začala taková doba, kdy lidi chtěli pomáhat, ale nemohli. Třeba měnili směrníky. Směrník třeba na Jičín měnili na Hradec. Takže oni jezdili kolem dokola. A potom jsme měli takovou akci, na tu nezapomenu. Pod poštou, když se jde dolů z kopečka, znáte to všichni. Jde se tam na autobusové nádraží a jedna silnice vede na Popovice a druhá na druhou stranu. A tam stál zástup lidí a jakmile jely tanky, tak se postavili na jednu stranu, takže museli jet tam, kde lidi nebyli. A jelikož měli směrníky obrácený, tak za pět minut byli zpátky a lidi zase už stáli na druhý straně – a takhle jezdili několikrát dokola. No ale nemohlo to být do nekonečna. Všichni jsme věřili, že to prostě nemůže být. Tak to cítím já a říkám, je to taková nejhlubší a nejhorší vzpomínka na ten rok šedesátý osmý. Ještě horší bylo, že tady na Letné zastřelili dva lidi, mají tam pomníček. Kdykoliv jedu kolem, tak se podívám a vzpomenu. A po té střelbě jsme se začali tak nějak rozdělovat všichni, protože měli strach. Nepředstavitelný strach, bála jsem se pustit děti do města. Bála jsem se, aby mi někam šly.“

  • „Maminka tu moji sestřičku dala do kočárku, dala ji před domek, kde jsme bydleli, a já jsem ji měla hlídat. Tak jsem ji tak trošku pohoupala, ale moc mě to nebavilo a někam jsem si odešla. A najednou maminka začala strašně křičet – a teď se vzbouřil každý, kdo tam byl okolo, protože ten kočárek byl prázdnej, bez toho miminka malýho, dvouměsíčního. Začalo strašný hledání a už takovej velkej smutek, že ji někdo vzal, že ji někdo ukradl nebo že se jí něco stalo. Teď si představte, že tam ten jeden voják si ji vzal z kočárku, šel k nám do ložnice, tam si lehl, to miminko si takhle položil na ruku a oba dva tam spali. A potom nám vysvětloval, že když šel na vojnu, tak že doma nechal taky takovouhle holčičku, jako jsme tam měli my, a že vůbec za celý ty roky nevěděl, co se s ní stalo, jestli žije, nebo nežije. Takže to byly takový smutný příběhy těch vojáků.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jičín, 25.11.2019

    (audio)
    délka: 01:27:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Važte si svobody, protože když o svobodu přijdete, těžko a dlouho ji potom hledáte

Bohumila Naušová, 2019
Bohumila Naušová, 2019
zdroj: Příběhy našich sousedů

Bohumila Naušová, rozená Navrátilová, se narodila 15. října 1935 v Židovicích na Jičínsku. Její otec pracoval jako šafář na statku Bradáčových, kde Navrátilovi i bydleli. Na hospodářství strávili celou válku a při osvobození zde byli ubytovaní i sovětští vojáci. Pamětnice po ukončení základní školy nastoupila na gymnázium v Brně, které však musela po komunistickém převratu v roce 1948 opustit, protože celá rodina byla donucena opustit statek a přestěhovala se do malého bytu v Jičíně. Zde pak pokračovala ve studiu na pedagogické škole a po jeho ukončení dostala umístěnku do Hodkovic nad Mohelkou a následně zpět do Jičína jako učitelka. V roce 1968 po vpádu vojsk Varšavské smlouvy se spolu s manželem zapojila do nenásilného odporu vůči okupantům. Na sklonku osmdesátých let se pak nadšeně zapojovala do dění sametové revoluce. V roce 2020 žila s manželem v Jičíně.