Po propuštění se musela po dobu šesti let každý týden hlásit na policii
Stáhnout obrázek
Anna Mužíková, rozená Seborská, se narodila 11. května 1932 v Praze. Otec Karel i matka Marie za první republiky pracovali u dráhy. Otec pocházel z Vídně. Za války mu tudíž hrozilo, že bude muset narukovat do wehrmachtu. Předstíral však psychické problémy a skončil v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Zbytek války pracoval v hotelu v Lipsku. Anna sourozence neměla, z válečných let jí utkvěla v paměti tísnivá atmosféra heydrichiády v Praze a pobyt u babičky v Sušici, kde zažila osvobození Američany. Po vychození měšťanky se v roce 1947 začala učit prodavačkou. Učební obor však nedokončila, protože ji ještě jako nezletilou 17. ledna 1950 na základě udání zatkla Státní bezpečnost. Důvodem byly přípravy a navádění k útěku na Západ. Anna Mužíková byla totiž spolu se svou kamarádkou Marií Vítkovou ve spojení s dvěma mladými muži, kterým se emigrace podařila, a s dalšími lidmi je podle StB hodlaly následovat. Výslechy probíhaly na Pankráci, po jednom dvanáctihodinovém Annu Mužíkovou přinesli na celu v bezvědomí. Veřejný soud se konal u Státního soudu v Praze 9. května 1950. Za napomáhání k ilegálnímu přechodu hranic od něj Anna odešla s trestem 12 let vězení. V sále přítomní svazáci po vynesení rozsudku skandovali: „Přidat ještě dalších dvanáct!“ Mužíková prošla věznicemi v Hradci Králové, kde drala peří, ve Lnářích, tam pracovala v prádelně, a nakonec Nápravným ústavem pro mladistvé v Zámrsku, kde vykonávala práce ve skleníku. V Hradci Králové i ve Lnářích zažila snížené příděly jídla za neplnění normy, bití, třikrát dostala svrab, kvůli zanedbané léčbě infekce ji museli převézt do vězeňské nemocnice na Pankráci. Trpěla i častými srdečními záchvaty. Po třech letech věznění ji 23. prosince 1953 propustili. Po dobu šesti let se každý týden musela hlásit na okrsku SNB, nesměla opustit Prahu a dostala na výběr ze dvou zaměstnání: krmička prasat, nebo výroba spínacích špendlíků v továrně Koh-i-noor. Brzy se vdala, první manžel však záhy zemřel. Druhý muž, bývalý emigrant Karel Mužík, se na amnestii prezidenta republiky vrátil z Francie. Po svatbě se odstěhovali do Sušice, kde Anna pracovala v zahradnictví a poté v továrně na výrobu sirek Solo. V roce 1990 Krajský soud v Plzni Annu Mužíkovou plně rehabilitoval. Anna Mužíková zemřela 14. září roku 2025.
