František Mráz

* 1934  

  • „V obci se shromažďovali a vojáky rozdělili po barácích. Ponosili tam všechny raněné a ty, co umřeli, zakopali na hřbitově. Pak utvořili jakousi jednotku a vraceli se přes Ukrajinu do Ruska. Potom přišli ruští kozáci a to byla strašná jednotka, gangsteři. Po dědině posbírali dobytek a vyhnali ho za dědinu. Posbírali mladý kluky a ti museli hnát dobytek přes Ukrajinu, protože to bylo blízko. Všechno brali, hodiny, ženským prstýnky.“

  • „Nenechali nás domů dovézt pšenici a brali ji přímo u mlátičky. A lidé v naší dědině už hladověli a začali se bouřit. Chlapi u obecního úřadu protestovali a při tom zabili jednoho úředníka. Jenže oni okamžitě zavolali vojáky ze Salonty a ti tam přijeli a začali střílet do lidí, takže v 49. roku zastřelili 19 lidí a zbytek naložili do nákladního auta a odvezli do okresního města k výslechu. A tam byla i moje máma. My jsme s Aničkou brečeli, že jsme zůstali sami. Asi za čtyři dny ženský propustili. Chlapy nevím, ale většinu pustili zpět.“

  • „Přišli do naší dědiny a postříleli všechny vedoucí pracovníky a ty lidi, co se proti tomu postavili, protože jsme měli hlad. My jsme třeba s mámou vymlátili obilí a měli jsme 49 metráků pšenice. Jenže nám pět metráků chybělo a strýc musel prodat naši krávu, abychom měli na dodávku. Tak nám sebrali všechno.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Bernartice, 22.03.2017

    (audio)
    délka: 02:41:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

U nás se během kolektivizace do lidí střílelo

František Mráz na vojně
František Mráz na vojně
zdroj: archiv pamětníka

František Mráz se narodil 24. prosince 1934 v obci Bicaci (slovensky Bikači, maďarsky Mezőbikács) v bihorské župě v Rumunsku. Patřil mezi místní komunitu Slováků, kterých v této oblasti tehdy žilo kolem 30 tisíc. Jeho rodná obec ale stála v nížině izolovaná od dalších slovenských obcí a osad a její vývoj se tak od ostatních slovenských vesnic poněkud lišil. Slováci v obci žili společně s místními Maďary a Rumuny. Za války jeho otec narukoval do maďarské armády a nějakou dobu bojoval na frontě. Když se blížil konec války, utekl domů a až do osvobození se ukrýval. V roce 1946 otec s částí rodiny odjel do Československa, zatímco matka s dcerou a Františkem Mrázem zůstali v Rumunsku. V obci Bikači tak zažili průběh kolektivizace. Úřady tehdy lidem zabraly veškerou úrodu. Hladoví obyvatelé pak během protestů zabili jednoho z úředníků. Do obce následně vtrhli vojáci, kteří začali bezhlavě střílet do shromážděného davu. Po těchto jatkách na zemi zůstalo bezvládně ležet devatenáct mrtvých mužů a žen. Ostatní, mezi nimi i matku pamětníka, poté naložili do nákladních vozů a odvezli. Matka a část odvezených měli štěstí a asi po čtyřech dnech se vrátili. Několik sedláků však skončilo v pracovních táborech a nikdo z nich se už do Bikače nevrátil. V roce 1949 se podařilo odcestovat do Československa i zbytku rodiny a všichni pak žili v příhraničním městečku Vidnava. Během povinné vojenské služby se pamětník v roce 1954 přihlásil k výsadkářům a následně ho určili na studium Vojenského politického učiliště Josefa Hakena v Roudnici nad Labem. Po dvou letech studia se stal politickým komisařem. Nakonec ale v této funkci nenastoupil do aktivní služby, protože v roce 1958 došlo k reorganizaci 22. výsadkové brigády a snížení počtu politických komisařů, a tak František Mráz odešel do civilu. V roce 2017 měl svůj domov stále ve Vidnavě.