Hana Moravová

* 1935

  • „On kolaboroval, protože byl starosta Lysé a bál se o lidi, aby se jim nic nestalo. Tak byl jen jako zadobře s Němci. Jakmile se začaly smazávat německé nápisy, tak náš Pepík vzal štafle a už to mazal. Sebrali ho, odvedli na letní cvičiště a tam ho chtěli zastřelit. Tak táta letěl pro doktora Tichého a ten šel na letní cvičiště a zachránil ho.“ – „A zastřelili tam někoho?“ – „Ne. Jestli tam byli ještě nějací další kluci popotahovaní, to nevím, ale pokud ano, doktor Tichý je zachránil.“

  • „Ředitel se jmenoval Hrabal. Žádala jsem o doporučení na vysokou školu – měla jsem celý gympl samé jedničky a jen dvě dvojky z matematiky a fyziky. On učil filozofii a říkal mi, že kdyby byla lepší známka než jedna, tak že mi ji dá. Takže jsem to u něj měla bezvadné, co se týká filozofie. Ale když skončila maturita a měl mi dát doporučení na vysokou školu, tak mi začal vyčítat, že máme barák na náměstí. Takové kecy. Nebyl to komunista. Jen si na něj hrál, protože bráchu měl bohatého sedláka – tenkrát se říkalo 'kulak' – a musel si dát velký pozor na ústa. Proto byl na nás takový. Ale jen co jsme skončili, tak ho ze školy vyhodili. To bylo v padesátých letech.“

  • „Ale přišel rok 1956, maďarské události, a já jsem na to při četbě novin svérázně reagovala. V kanceláři se mnou pracovaly dvě soudružky – svazačky, těm se to nelíbilo a žalovaly to soudruhu řediteli. My jsme měli dělnického ředitele – byla to tehdy móda. On byl vyučený truhlář a byl ředitelem žárovkárny! Ten si mě zavolal a říkal, že se potřebuji sžít s dělnickou třídou, takže mě přeřazuje k výrobnímu pásu. Maturita nematurita. Dělala jsem tedy na směny, také od dvou do deseti večer. V půl jedenácté večer mi jezdil vlak z Libně, dojížděla jsem každý den domů do Lysé nad Labem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 16.01.2023

    (audio)
    délka: 01:05:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 23.01.2023

    (audio)
    délka: 01:35:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Potřebuješ se sžít s dělnickou třídou, řekli jí a poslali k výrobnímu pásu

V divadelní roli
V divadelní roli
zdroj: pamětnice

Hana Moravová, rozená Merunková, se narodila 9. března 1935 v Lysé nad Labem jako čtvrté dítě cukráře Josefa a jeho ženy Růženy Merunkové, rozené Martínkové. Měli pět dětí, první se narodil Josef v roce 1925, poslední Růžena v roce 1940. Rodina žila v domě na náměstí Bedřicha Hrozného, který tatínek ve dvacátých letech postavil a zřídil v něm cukrárenskou dílnu s obchodem. Hana Moravová je pamětnicí života za protektorátu v Lysé nad Labem, kde navštěvovala obecní i měšťanskou školu. Vzpomíná na chod cukrárny, školu, židovské obyvatele, i na to, jak na samém konci války v květnu 1945 starosta František Tichý zachránil jejího bratra před zastřelením Němci. V roce 1945 byla otcova cukrárna převedena pod družstvo. Josef Merunka zemřel v roce 1948 v pouhých 53 letech na srdeční chorobu. Hana Moravová v roce 1952 absolvovala gymnázium v Nymburku, avšak kvůli svému „živnostenskému původu“ nedostala doporučení na vysokou školu a musela si vybrat jedno ze tří možných zaměstnání. Pracovala v libeňské Tesle v kanceláři. V roce 1956 reagovala pozitivně na pokus o revoluci v Maďarsku a za trest byla přeřazena do pásové výroby. V padesátých a šedesátých letech byla herečkou v lyském ochotnickém spolku Tyl, hrála ale i v pražském divadle Máj či zpívala s jazzovou taneční skupinou v Nymburku. Zkoušela štěstí na DAMU, ale první neúspěch při přijímacích zkouškách ji odradil. K profesionální herecké kariéře přivedla svou mladší sestru Růženu Merunkovou, když ji připravila a přivedla na konkurz do divadla E. F. Buriana. Pracovala v pražské Konstruktivě a od poloviny sedmdesátých let jako referentka na Ministerstvu paliv a energetiky, kde působila do roku 1989. Byla dvakrát vdaná a vychovala dceru Ivu.