Maturoval v den atentátu na Heydricha. Předseda komise nechal Čechy propadnout
Stáhnout obrázek
Josef Minář se narodil do starobylého rodu v Horních Studénkách 29. listopadu 1922. Rodiče hospodařili na rodinné sedmnáctihektarové zemědělské usedlosti. Měl bratry Leonarda (*1919) a Ladislava (*1927), sestry Annu (*1921), Jarmilu (*1924) a Marii (*1925). Po základní škole šel studovat gymnázium do Šumperka, to však po německém záboru pohraničí v říjnu 1938 uzavřeli. Josef mohl studia dokončit na gymnáziu v Olomouci. Maturoval 27. května 1942, v den útoku na Reinharda Heydricha. Tehdy německý předseda komise nechal téměř všechny Čechy propadnout. Horní Studénky připadly k Německé říši, a Josef dostal příkaz k totálnímu nasazení do Králík (tehdy Grulich), kde pracoval v továrně na výrobu součástí pro válečná letadla. Byl tam společně s italskými zajatci, německými válečnými invalidy a vězni, s nimiž dozorci zacházeli obzvlášť tvrdě. Koncem války mnozí Němci v panice utíkali, někteří spáchali sebevraždu. Josef Minář byl jedné svědkem v nedalekých Štítech. Do Králík přitáhla samozvaná Revoluční garda, která svévolně rozhodovala o životech druhých lidí. Když se rozneslo, že původní obyvatelé budou odsunuti, do pohraničí začaly živelně proudit stovky nových osídlenců, aby zabraly německé domy. Josefa Mináře pověřili jako člena národního výboru, aby koordinoval zabírání německých majetků. Protože ale často viděl chamtivost a bezohlednost nových osídlenců, vydržel to jen dva měsíce. Pak odešel do Červené Vody, udělal si učitelský kurz a učil ve Štítech na základní škole. V roce 1946 se oženil s manželkou Bedřiškou (1921-2011), v letech 1946 a 1947 se jim narodili synové Vladimír a Zdeněk. V roce 1948 emigroval jeho bratr Ladislav do Kanady, rodiče kvůli tomu museli na Státní bezpečnost (StB) k výslechu. V 50. letech byli rodiče nesplnitelnými dodávkami donuceni vstoupit do Jednotného zemědělského družstva (JZD) v Horních Studénkách. V roce 1958 se Josef Minář s rodinou odstěhoval do Hradce Králové, kde učil matematiku a fyziku na učňovské škole až do důchodu. V roce 2022 žil v Centru sociální péče v Žamberku.
