Helena Mezlová

* 1939  

  • "Když jsem se od něho vrátila [od bratra z Německa], ježíš, to bylo! Přišli [StB] do bytu! Oni přišli přímo dva policajti domů. Takoví fešáci to byli. Přišli do bytu, sedli si v seknici a: 'Teď nám vyprávějte!' No co, já jsem jim vyprávěla, jak se má dobře, s kým jsem se tam všechno seznámila. Oni byli nasraní, to bylo vidět v tom ksichtě. Ukazovala jsem jim, co měl bratr v hotelu ty menu lístky, ty jídelníčky a říkala jsem jim: 'Podívejte, a levné jak to je - tři marky!' Oni mi to sebrali a: 'Přijďte si na Leninku pro to, my si to ofotíme a přijďte si na Leninku pro to.' Oni odešli tak nasraní, protože já jsem nelhala. A oni furt - chudáci, jak oni zdrhli, jací jsou chudáci, a já jsem to všecko vyvracela. Řekli: 'My si s vámi ještě pohovoříme,' ale neozvali se, protože věděli, že nic nezmůžou. Páč já jsem byla dost hubatá, jsem si nenechala nic líbit."

  • "Ještě si pamatuju, jak jsme se vrátili z toho kláštera, že jsme museli nosit bílé pásky, že jsme Němci. Furt jsme chodili v bílých halenkách a na tom byl ten bílý pásek, to vím od maminky. Pak jsme šli pěšky do těch Pohořelic. V Pohořelicích nás nechali a bratr se seznámil (to vím zas od bráchy) s Rusy a oni vozili brambory z Vídně do Pohořelic a z Pohořelic zase něco do Vídně. A on se domluvil s těmi Rusy a oni nás převezli v bedně od brambor do Vídně. Poněvadž maminka tam měla sestru, tak řekla: 'Jedeme do Vídně,' a bratr to domluvil. A je odvezli ti Rusové, a co vím, tak byli hodní, co byli v těch Pohořelicích, ti nebyli zlí. Ale to byli ti mladí kluci, co nás vedli, to se říkalo, že to byli 'zbrojováci', to že byli hajzli. Jak už nemohl někdo, tak ho odhodili do příkopu. To vím podle vykládání od maminky, že se chovali strašně - ti, co nás vedli z Brna. To byli ti 'zbrojováci' a tomu pak říkali 'lidová milice'. To byla teda verbež."

  • "Přesně měl bratr třináct let 28. května a my jsme šli ke hřbitovu na ten odsun. Jenom si pamatuju, že bratr se sestrou, ten malý s tou malou - naší Anči, spali na kočárku. Potom si pamatuju kousek cesty a pak, že jsme měli hlad a maminka ještě s pár lidmi, se kterými jsme se potom ještě stýkali po válce, protože se vraceli do Brna, že zabili koně. Ležel tam kůň a já to vidím, toho koně s tím nafouklým břichem, jak ho řezali. To taky vidím, když si takhle zakryju oči. Pak nevím nic, jak jsme došli do těch Pohořelic, nevím. Šli jsme prý čtyři dny."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 18.09.2020

    (audio)
    délka: 01:15:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Poválečná situace mi rozdělila rodinu

Malá Helena, 12. září 1939
Malá Helena, 12. září 1939
zdroj: Archiv paměníka

Helena Mezlová, rozená Netroufalová, se narodila 12. ledna 1939 v Brně matce Marii a otci Eduardovi. Otec byl německé národnosti a matka Češka, doma se mluvilo jen německy. Otec narukoval k wehrmachtu coby letecký mechanik a padl do zajetí. V květnu roku 1945 šestiletá Helena s matkou a třemi sourozenci absolvovala takzvaný brněnský pochod smrti do Pohořelic, odkud se dostali k matčině sestře do Vídně. Na přání matky se rodině podařilo vrátit do Brna, otec po návratu ze zajetí chtěl zůstat v Německu. Rodiče se rozvedli. Helena první tři roky po návratu do Brna strávila v klášteře u sester sv. Vavřince na Veslařské ulici v Jundrově, kde tragicky zemřel její o rok mladší bratr Eduard. S otcem se setkala během jeho návštěvy Brna v roce 1954, vycestovat za ním mohla o deset let později. Bratr pamětnice nakonec do Německa emigroval v 70. letech. Její německé kořeny ji pronásledovaly celý život, manžela nevzali do zaměstnání, dcera se nemohla dostat na školu. Helenina matka ji na smrtelné posteli prosila za odpuštění, že se rozhodla pro život v Brně.