„Já jsem tenkrát byla tady v tý škole v rodičovským sdružení a měly se pustit na vysokou školu děti zaměstnanců kaučuku a pak ředitel tenkrát říkal: ‚No, byli tady z okresního výboru a říkali, že bychom to neměli doporučit.‘ A já jsem říkala: ,Říkali, že bychom to neměli, nebo že to nesmíme?’ ,Ne, řekl, že bychom to neměli.’ ,Tak to pustíme.’ Tak jsme toho kluka nadaného pustili na gympl. Ředitel za to vylítl a o mý dceři řekli, ať nepočítám s tím, že půjde někam do školy.“
„Ten jeden sluha u toho majora, který u nás bydlel, říkal mamince, že jednou budeme stejně proti nim. A my jsme je ubezpečovali, že to se nikdy nemůže stát, že jsme jim strašně vděčný za to, co pro nás udělali. A on se strašně bál, aby ten jeho šéf ho neslyšel, a to nám bylo strašně divný. On nám říkal, že nemůže střílet na lidi, že on byl profesor angličtiny a dělal sluhu tomu majorovi, u kterého byl, tak mu tam vždycky vařil nějakou rejži a nějaký konzervy.“
„My jsme vletěli do sklepa teda velice rychle a trvalo to několikrát – jako přelítli a další dávka. Já jsem měla takovýho pejska foxteriéra a ten s námi ve sklepě nebyl, tak jsem potřebovala toho pejska někde najít. Matka mě nechtěla pustit nahoru, no, mně se to přece jenom podařilo. Pejsek počůranej tam byl někde na odpočívadle, tak jsem ho honem drapsla a dotáhla jsem ho do toho sklepa.“
Blanka Matějková, za svobodna Holubcová, se narodila 31. prosince 1931 v Horní Branné. V roce 1934 se rodina stěhovala do Kralup nad Vltavou. Tam prožili i druhou světovou válku a spojenecký nálet na Kralupy na konci války. Po osvobození v květnu 1945 u Holubcových bydleli sovětští důstojníci a její maminka se dala do řeči se sluhou jednoho z nich, který mluvil upřímně o situaci v Sovětském svazu. Blanka chtěla studovat farmacii, ale kvůli kádrovému posudku nemohla. Nastoupila tedy do kralupského cukrovaru a školu si dodělávala při práci. V laboratoři utrpěla těžké popáleniny, přesto zvládla dokončit vysokou školu. Nastoupila do laboratoře, kde pracovala s kaučukem, a to až do roku 1991, kdy její manžel zemřel při autonehodě. V 90. letech se věnovala učení na průmyslovce i gymnáziu, pak ještě pomáhala v laboratoři v Nelahozevsi. V roce 2025 žila v Kralupech nad Vltavou.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
