Jiřina Masná

* 1936  

  • „To bylo soužití normální i v naší rodině. Sestra mojí maminky bydlela tam, jak končí ulice Zborovská, na Nádražní. Oni přišli a řekli, že tam budou mít svou stanici, že uvidí na obě strany, na Přívoz i na Ostravu. Ona byla nemocná a říkala: ‚Kdo vás sem zval? Já vás v bytě nechci.‘ Druhý den ji sebrali. Ona se ztratila z bytu. Do třech měsíců nám přišlo oznámení, že zemřela na zápal plic. Sestřenice se ztratila v té době taky. Odešla do Vídně. I Drahoš zmizel, ten někam utekl. Ale druhá teta měla Němce. Oni přišli z Vídně, měli v Ostravě obchod. V naší rodině se mísilo všechno. Maminka měla německé školy, česká tam nebyla. Otec měl polskou školu, protože v Hrušově v té době byla jen polská škola a až potom to předělali.“

  • „To bylo večer. Vím, že chlapi z kolonie utíkali na šachtu vypůjčit si všechny baterky a lampy. Každý to přinesl domů, že nebude světlo. Měli jsme to udělané ve sklepě. Tam jsme byli. Maminka říkala, že to bude, protože oni dostali příkaz to opustit. Říkala, že to odpoledne slyšela. Oni najednou naši kuchyň vyklidili. Měli tam ty aparatury a nevím, co všechno, protože já jsem tam moc nechodila, spíše jsme ve sklepě pobývali. Ale oni to vyklidili. Najednou to bylo prázdné. Na dvoře jsme měli kudrnatého černého psa. Oni zmizeli a ten pes šel s nimi. Večer už jich nebylo. Každý čekal, co se stane. Tak jsme byli ve sklepě. Z něj byly dveře, z nich jsme viděli na chemičku. Jak se ty dveře otevřely a ze sklepa se někdo chtěl podívat ven, protože se říkalo, že Ostrava už je osvobozená, tak z té chemické někdo střílel přímo do toho našeho vchodu. Tak oni uhnuli a báli se vyjít. Říkali, že to někdo střílí z chemické. Oni věděli, že u sousedky byl její bratr, on byl z SS. On byl u ní delší dobu, už nějaký týden.“

  • „My jsme bydleli v bytě, viděli jsme na šachtu a na Heřmanice. Přišli Němci a řekli: ‚Ten byt je náš.‘ Přitom to byl šachetní byt. Oni řekli, že si tam udělají svou radiostanici. Byl to jednopokojový byt. Máma tam vařila, táta dělal na šachtě. Maminka uměla dobře německy, protože měla německé školy. Oni všechno zabrali. Otec nás přestěhoval do sklepa. Tak jsme byli ve sklepě. Maminka pak říkala, že ustupují, protože všechno slyšela, věděla. Takže věděla, co říkali, když ona tam v kuchyni vařila. Oni se neptali. Zabrali a bylo. Nikdo neprotestoval. Nikdo se neptal. Nakonec, sousedka naproti měla bratra, který byl v SS a nakonec se u ní skrýval. V takové době nikdy nevíte. Já byla děcko, ale vnímala jsem, že se vše tak rychle střídalo, že jsme nevěděli, jestli bude konec, nebo ne. Oni potřebovali místo, tak si ho udělali. Ale bála jsem se.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 04.08.2020

    (audio)
    délka: 01:29:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Ostrava, 05.08.2020

    (audio)
    délka: 59:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Od dětství jsem se pořád něčeho bála

Při svatém přijímání, 1946
Při svatém přijímání, 1946
zdroj: archiv pamětnice

Jiřina Masná, rozená Flurová, se narodila 10. dubna 1936 v Ostravě. Pochází z hornické rodiny, v dole pracoval její dědeček, otec i další příbuzní. Vyrůstala v hornické kolonii v ostravské části Hrušov. V jejich domě si za války němečtí okupanti zřídili radiostanici. S rodinou v té době musela žít ve sklepě. Několik jejích příbuzných skončilo během války v koncentračních táborech. Byla svědkem náletů na Ostravu i jejího osvobozování v roce 1945. Pracovala jako stavební konstruktér v podniku Stavoprojekt a podílela se mimo jiné na výstavbě ostravského sídliště Poruba. V roce 1966 nastoupila do dolu Vítězný únor, kde pracovala až do penze jako kreslička důlních map. Nikdy nevstoupila do komunistické strany a v práci se kvůli tomu dostávala do konfliktů s nadřízenými a komunistickými funkcionáři.