monsignore Václav Mašek

* 1941  

  • „Pan biskup mně sliboval, že mě pošle, já už jsem uměl tak nějak napolo německy, že mě pošle na německou farnost dolů, abych se naučil německy. Já když jsem skončil, tak Maško: ‚Já tě potřebuju mezi Čechy, půjdeš do Nové Moldavy.‘ Dvacet čtyři roků tam nebyl kněz, nebydlel. Já jsem nenašel jedny kamna, jedno světýlko, jednu židli. A ani peníze jsem neměl, protože jsem vyšel ze školských lavic. Tak tam jsem začal, tam jsem to měl dosti těžké, ve čtyřech jazycích. Německy, maďarsky, rumunsky, česky. Jestli jste mluvil v jednom jazyce, ostatní vám nerozuměli. Ale zase přejít v kostele na rumunštinu? My nejsme Rumuni. Já jsem proti tomu i dnes, my nejsme Rumuni. Udělám pro Rumuna, co mohu, kolik mohu, ale ne jenom v jeho jazyce. Takže jsem v Moldavě byl devět roků, měl jsem Moldavu. Pak jsem měl Svatou Helenu, tam jsem chodil dosti pěšky, protože jsem neměl povoz žádnej. A měl jsem Zlatici, až na hranicích, tam jsem jezdil autobusem a sem na Eibentál, pak když jsem dostal auto, nebyla cesta, byla pod vodou. Tak jsem musel jezdit s tou lodí, tady jsem vystoupil a šel jsem pěšky. Tak jsem byl v Moldavě devět roků, pak jsem žádal na Gernik, na Gerniku jsem byl dvacet dva roků, ve své vlastní rodné vesnici.“

  • „Když přišel policista v půl dvanácté v noci a zazvonil... Já musím vyjít, když zazvoní zvonek. Co když mě volají k nemocnému, umírajícímu. Nemůžete, ani tady, já jsem k dispozici ve dne v noci, já musím vyjít. Ať to jsou zloději, ať to není zloděj. Zazvoní v půl dvanácté a policista: ‚Pane faráři, v sedm hodin musíte být na policii v Moldavě.‘ Nikdo o ničem neví. Nevíte – vrátíte se, nevrátíte se. Tak jsem napsal lísteček: Byl jsem odvolán na policii do Nové Moldavy, jestli se nevrátím, tak víte, kde jsem. A nechal jsem to v kanceláři na stole. Vrátil jsem se k večeru, vyhrožovali mi, hrozili, ale ústava mně pomohla. Víte, jak koukali, když jste se odvolal na nějaký zákon, o kterém si mysleli, že ho jenom oni znají? Anebo ho ani neznali. Bylo to těžké, ale to, co jsem prožil od mládí až do dnešní doby... velké těžkosti jsem přežil, a nelituji toho. Naopak jsem rád, že jsem to přežil a že jsem to dokázal přežít.“

  • „Dosti divoce jsme to i na vesnicích prožívali. Hlásili se ke komunistům, a když se to zvrhlo, za jeden den, za dva dny, hned si vzali jiný kabát, a oni už jsou demokrati. Tady to bylo smutný u nás. Já kdybych byl u moci, já bych ho neodstřelil, Ceausesca. Já bych ho byl nechal v žaláři do smrti a dával mu černej chleba, jakej jsme jedli my, každodenně. Tady máš takovej chleba, jako jsme jedli my. Já bych ho nebyl odstřelil, ale kdyby ho nebyli odstřelili, ten by byl utekl, ten by se zmohl a přemohli by to, byl by postřílel polovinu světa. Bylo to krvavý. Neměli ho, neměli, ale víte, Securitate říkala, tak my jsme přísahali, že život si dáme za něho. A my jsme zavázaní touto přísahou, a pokud žije, to je naše povinnost. Ono to bylo dosti těžké, protože kdyby se Securitate zřekla anebo nedělala to, co měla nařízeno, a on potom vyvázl, tak by pak odstřelil všechny.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Eibentál v Banátu, 29.05.2012

    (audio)
    délka: 02:33:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jsem hrdý, že jsem Čech. A možná češtější než mnohý český Čech

Msr. Václav Mašek
Msr. Václav Mašek
zdroj: přefoceno z archívu pamětnika

Václav Mašek se narodil v roce 1941 v rolnické rodině v české vesnici Gernik v rumunském Banátu. Měl se vyučit ševcem, ale jeho mistr chtěl za vyučení příliš velké dary, a tak pásl krávy. Při pastvě se učil a nakonec ho poslali do kněžského semináře, který dostudoval v roce 1968. Nastoupil na svou první farnost do obce Moldava, kde musel kázat několika jazyky. V roce 1977 se stal farářem ve své rodné vesnici. Čelil šikaně úřadů, byl sledován a vyslýchán. Dvaadvacet let setrval v Gerniku a poté uvolnil místo svému nástupci Altmanovi, který zde však vydržel pouze jeden rok. Václav Mašek žije od roku 1999 v Eibentálu, další převážně české vesnici v Banátu, a duchovenskou činnost vykonává i v nedaleké obci Bígr. Stal se hlavním archivářem banátských Čechů a podílel se na řadě studií o životě této komunity. Jeho posledním velkým přínosem je zpěvník písní banátských Čechů.