„Obě dvě pracovaly právě u tatínka tety Moravcové, pana Krčila, obě se tam vyučily. Například teta Pešková kryla, když měla teta Moravcová rande, tak ji kryla. No, jak to dělají děvčata. No, a bohužel teda jsem zažila to, že jsme šly navštívit tetu Moravcovou, a když jsme tam přijely, tak byl dům obšancovaný Němcema, a pak už jenom jsem viděla, jak tetu Moravcovou vynášejí mrtvou, protože ona, když ji přišli vyslýchat, tak věděla, co ji čeká, že by ji mučili, tak se otrávila...“
„To jsem si třeba udělala takovou legraci, že jednou když jsem věděla, že tam je profesor Hájek… a to byl někdo tehdy pro nás. Ten první označil, že polské důstojníky v Katyni zavraždili Sověti, a ne Němci, jak to sváděli původně jako Němci, tak on to první dokazoval, že to byli Rusáci. Tak, když tam jednou byl, tak před bytem jsem měla asi pět estébáků. A já jsem si udělala tu srandu, že jsem zavolala normální policajty, že před mým bytem je skupina prostě lidí a že se bojím vyjít ven. A oni na ně přijeli. Vysvětlili si to, že jo, ale přestěhovali se teda o patro výš.“
„Bylo potřeba sehnat materiál, a protože na univerzitě se pořád něco upravovalo, tak tam nějaký materiál byl, takže jsem vybírala dřeva, ze kterých se mohl postavit ten katafalk. No, a zakrývalo se to černým plátnem, a to se taky sehnalo zase v zásobách teda univerzity. Vždycky se vyvěšovaly černý prapory, když někdo zemřel nebo něco, tak ten materiál tam byl, takže to se zamotalo do toho, že se to využilo. A ty lidi, co to se mnou stavěli, to byli údržbáři jenom.“
Jarmila Macnerová, za svobodna Sochová, se narodila 14. září 1935 v Praze. Vyrůstala s matkou a bytnou, které říkala teta a která se o ni starala nejvíce. Za války zasáhla Jarmilu smrt Marie Moravcové, se kterou se její teta přátelila. Prožila i bombardování Prahy a Pražské povstání. Po maturitě nastoupila ke studiu architektury a pozemního stavitelství. V roce 1969 se dostala k příležitosti postavit katafalk pod rakev Jana Palacha během piety v Karolinu. Za normalizace byla sousedkou profesora Zdeňka Jičínského a pomáhala mu v kontaktu s ostatními disidenty. Podílela se na mnoha stavbách, mimo jiné na výstavbě Jižního Města. V době natáčení rozhovoru (2021) žila v Praze. Jarmila Macnerová zemřela v roce 2023.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!