„Já jsem mu říkal: ‚Soudruhu plukovníku, ale toto jsou nepravdy. Já jsem měl přehled. Politické oddělení tady na pluku pracovalo, a pokud tu byly nějaké drobnosti, tak ty jsme řešili.‘ Tak po takové dvou, tříhodinové hádce mně řekl: „Odvolej se ke generálnímu tajemníkovi Husákovi. Ty jsi v nomenklatuře jako velitel pluku a máš právo se odvolat u generálního tajemníka Husáka.‘ Čekalo se dva, tři, čtyři měsíce a nakonec přišel rozkaz od ministra: ‚Ten, kdo nebyl prověřen, musí do záloh.‘ Já jsem prověřen nebyl a musel jsem do zálohy.“
„My jsme vždycky utíkali do polí, když jsme najednou uslyšeli signál. Moje sestra s pracovníkem Niklasem doběhla k našemu domu, byla na zahradě a on ji strhl do příkopu. A když ty bomby dopadly, tak střepina jak chlapská dlaň, tu měla metr od hlavy. Ten nádražní pracovník ji strhl do takové lehce mokré plytší příkopy, aby se schovala. A dobře to dopadlo, nebyla raněná.“
„Probudil jsem se s hukotem letounů a vtom volal telefon z velitelského stanoviště a velitel směny mi ohlásil: ‚Republika je obsazena, letouny Varšavské smlouvy přistávají v Ruzyni. Přijďte na hlavní sál, posíláme vám auto a budete seznámen s rozkazem prezidenta Svobody, který vydal k dané složité situaci v republice.‘ Tam jsem se dozvěděl, že nemáme vstupovat v boj, máme zachovat klid a rozvahu, aby nebyly provokace.“
Josef Macek se narodil 16. října 1932 v Bylnici v okrese Uherský Brod. V roce 1951 úspěšně ukončil Vojenské letecké učiliště v Prostějově. V letectvu Československé lidové armády pak sloužil na letištích v Brně, Přerově a Pardubicích Svítkově. Několikrát prošel přeškolením na různé druhy MiGů. V letech 1960 až 1963 vystudoval Vojenskou akademii Antonína Zápotockého v Brně. Poté následoval jeho vzestup ve vojenské hierarchii. V roce 1961 byl povýšen na majora a o pět let později na podplukovníka. V roce 1964 byl jako zástupce velitele převelen k 11. stíhacímu leteckému pluku v Žatci a o dva roky později se stal jeho velitelem. Právě v Žatci zažil invazi vojsk Varšavské smlouvy. Neprošel pak kádrovými prověrkami a v srpnu 1971 ho z armády propustili. Jak sám říká, v jeho případě se nejednalo o nějaké politické aktivity nebo nesouhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy, ale o zájem jednoho z vysoce postavených důstojníků o jeho pracovní pozici v armádě. Po prověrkách Josefa Macka také vyloučili nebo vyškrtli z komunistické strany. I přes kádrový škraloup ale neměl v civilu potíže s hledáním zaměstnání. Nejprve získal místo hlavního inženýra a posléze zástupce ředitele Technických služeb v Luhačovicích a do tohoto lázeňského města se s rodinou přestěhoval. V Luhačovicích opět vstoupil do komunistické strany. V roce 1990 byl rehabilitován a povýšen na plukovníka v záloze. V době natáčení v roce 2021 stále bydlel v Luhačovicích. Zemřel 6. ledna 2023.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
