„No tak jako filmovat tu invazi, to bylo jednoduché, jezdili jsme autem, a když jsme něco viděli, tak jsme to natočili, nebo z toho auta jsme točili, zastavili jsme, tohle to uděláme, tady se nějak shlukují lidé. Viděli jsme tam, žádné extra problémové situace, že by tam došlo k něčemu vážnému, to jsem tedy neviděl. Když jste mluvila o těch estébácích, tak na základě tohohle toho také přišli myslím na Barrandov za mnou a měli otázku, kde je negativ od toho. To jsem věděl, ale neřekl jsem to. Měla to tehdy jedna paní produkční, hodná taková, měla to na chajdě v zahrádkářské kolonii a to jsem věděl a neřekl jsem to.“
„V osmašedesátém jsem točil okupaci, jezdili jsme po Praze s Jaromírem Kalistou a Evald Schorm to, myslím, stříhal, prý tedy, já to občas vidím nějaké záběry v televizi, svoje. A i když jsem to, tak také z toho nebyl průšvih, také jsem dostal… Na Barrandově mně dali důtku, ředitelskou důtku za to, že jsem plýtval státním materiálem s negativní surovinou, že jsem jí plýtval. A pak také bylo po osmašedesátém, bylo takové prověřování, že každý z tvůrců barrandovských předstupoval před komisi a soudruhu, co říkáš tomu, co se tady teď v té okupaci… No a někteří tedy, když řekli, že ne, že se jim to nelíbí, tak šli od válu. Nebylo jich moc, bylo jich tak šest, sedm, skončili, mezi nimi byl třeba i Vláčil, František Vláčil, který když se ho na to zeptali, tak říkal pardon, já se jdu vyčůrat, a už nepřišel. Tak za mnou, mě zase nepustila ta Eliška na tu komisi a přijel za mnou předseda strany a ředitel barrandovský na exteriér a ten předseda si mě vzal večer v hospodě stranou a říkal, heleďte se, víte, my nikoho nechceme vyhazovat, ale když oni si o to říkají. Tak se omlouval, místo aby se mě zeptal vůbec, jestli s tím souhlasím.“
„Stalo se tedy to, že mě na Barrandově, když už jsem udělal první filmy dva, tak mě požádali jaksi na takové kontrolní, před komisí, co jsi soudruhu dělal, jak ses zasloužil o socialismus? Tam jsme předstupovali každý rok a oni říkali, no vy děláte, máte takovou funkci a víte, to nemůžete jako nestraník dělat, takže musíte do strany vstoupit. A byla tam produkční, se kterou jsem dělal několik filmů a říkalo se jí na Barrandově Rudá carevna. A byla v té komisi a ona říká, ne ne soudruzi, ne ne do strany, on na to není, já ho znám. Tak mě nepustila, pak mě nepustila na VUML, tak jsem to bez té strany nějak zvládl. Byl jsem žádaný, nevím proč, ale také jsem netočil žádné takové filmy, které by se týkaly té politiky víc a zaplať pánbůh jsem to přežil.“
Jiří Macák se narodil 9. října 1939 v Praze jako prostřední ze tří dětí. Maminka Marie pracovala jako účetní a tatínek Jaroslav v tiskárně jako odborník na hlubotisk. Rodina bydlela v Braníku, kde Jiří zažil konec války, bombardování Prahy a nálety kotlářů na dráhu. V roce 1945 se rodina stěhovala na Staré Město, kde začal chodit na základní školu. Odmala rád fotil a po základní škole nastoupil na Střední průmyslovou školu grafickou, přičemž otec doufal, že půjde v jeho šlépějích jako tiskař. Po maturitě ale podal přihlášku na FAMU a byl přijat na obor kamera, jeho absolventským filmem byla Fuga na černých klávesách. Po vysoké škole ho vzali na Barrandově nejprve jako ostřiče, později jako kameramana. Dvouletou vojenskou službu absolvoval u armádního filmu, kde jako kameraman spolupracoval na natáčení výukových filmů. S Janem Schmidtem natočil tehdy jediný vojenský celovečerní film Konec srpna v hotelu Ozon. Zde se seznámil se svojí první ženou Irenou Lžičařovou, se kterou prožil třináct let. V srpnu 1968 natáčel s Jaroslavem Kalistou v Praze okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. Vysloužil si za to výslech u StB a důtku za plýtvání státním materiálem. Jako nestraník nesměl na Barrandově pracovat v zahraničním oddělení, přesto se s filmem dostal například do Kazachstánu, Bulharska nebo Tuniska. Točil s režisérskými velikány, jakými byli třeba František Vláčil, Jan Schmidt, Jiří Mencl nebo Oldřich Lipský, se kterými dělal filmy jako Slavnosti Sněženek, Tři veteráni, Smrt talentovaného ševce, Osada Havranů nebo Přeludy pouště. Po revoluci skončil státní podnik Barrandov a Jiří Macák natočil ještě několik filmů jako živnostník. Od roku 1991 pracoval na FAMU, kde vyučoval až do roku 2021 teorii filmového obrazu. V roce 2005 byl jmenován profesorem. Zemřel 18. ledna 2023.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
