František Lorenc

* 1937

  • „Zůstal jsem [v KSČ] a využil jsem možnosti být veden jako individuální člen. To znamená, že jsem nemusel být v organizaci a chodit povinně na schůze. To mi tenkrát řekli, že existuje individuální členství, abych nespadal pod žádnou organizaci, kde je povinnost chodit na schůze. A taky jsem v životě nebyl na schůzi.“

  • „Když jsem poznal lidi, kteří provokativně začali odevzdávat legitky [KSČ], když se sešlo to první Občanské fórum, tak mně z toho bylo špatně! Když se navrhovalo, že ve fabrikách by neměly být Svazarmy a podobně, že se tam má jenom pracovat, tak jsem to odhlasoval. Odhlasoval jsem, že by to tak mělo být – na co byl ve fabrice Svazarm a schůzování v pracovní době.... Nakonec jsem přes všechny problémy zůstal a okamžitě, od roku 1990, jsem byl v zastupitelstvu. Bylo to nejlepší zastupitelstvo, co tady bylo. Třikrát jsem byl místostarosta, pět období. A nikdy jsem nikomu nevadil kvůli tomu, že jsem byl nebo nebyl v KSČ.“

  • „...A tak jsme to spolu táhli a já jsem od té doby na všechny divadla dělal scény, a dělám je dodnes, už 66 let dělám kulisy, stavím, bourám. A když bylo 150 let divadla, tak jsem začínal režírovat. 150 let divadla bylo v roce 1962. A víte, co jsme dokázali? On [kolega] nacvičil Zapadlé vlastence, první hru z roku 1812 Krejčí Divíšek, já nacvičil hru Irkutská historie a hru Svatba sňatkového podvodníka. Napsal jsem brožuru 150 let divadla a měl jsem sraz se Zdeňkem Štěpánkem v Národním divadle, který k tomu dal úvodní list. Ještě si pamatuji, že nám tam psal: ‚150 let je 150 let, to jsou takřka tři lidské životy a hrát divadlo už přes 150 let to znamená velkou čistou lásku k divadlu...‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Žebrák, 15.03.2023

    (audio)
    délka: 01:51:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

O politiku jsem se příliš nezajímal. Mně šlo o divadlo

František Lorenc se narodil 9. ledna 1937 v Žebráku do rodiny Václava a Marie Lorencových. Tatínek byl místním rodákem a vyučil se slévačem, maminka pracovala v Žebráku v prodejně s obuví, po svatbě zůstala v domácnosti. František Lorenc vyrůstal s o pět let starším bratrem Václavem. Rodina žila na konci 40. a začátkem 50. let v Litvínově, kde otec pracoval na obnově Stalinových závodů (od 60. let Chemické závody československo-sovětského přátelství). František Lorenc vystudoval Střední školu užitých umění v Praze a pracoval v propagačním oddělení podniku Továrny obráběcích strojů (TOS) a ČKD. Jeho celoživotní vášní bylo ochotnické divadlo. V souboru K. J. Erbena v Žebráku působil od roku 1954 jako herec, režisér, scénograf a vedoucí souboru. Od roku 1961 byl členem Komunistické strany Československa (KSČ), na žádost strany vystudoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu (VUML). S nástupem normalizace mu komunisté vyčítali, že při invazi vojsk Varšavské smlouvy rozdával barvy a papír, na který lidé psali protiokupační hesla, a že strhával z nástěnek výstřižky z prosovětských novin. Vadilo mu pokrytectví těch, kteří byli v roce 1968 proti okupaci a poté druhé politicky prověřovali. Odmítl ze strany po roce 1968 vystoupit, avšak dle domluvy se straníky nemusel již být organizován a účastnit se schůzí. Po převratu v roce 1989 kritizoval komunisty, kteří ze strany vystoupili, za prospěchářství a „převlékání kabátů.“ Po roce 1989 pokračoval ve své práci vedoucího kulturního klubu, v divadle a působil v zastupitelstva města Žebrák, třikrát byl zvolen místostarostou. V roce 2023 žil v Žebráku.