Miluška Lišková

* 1930

  • „A pak ho přeložili z Havlíčkova Brodu do Brna a tam ho zatkli druhý den. Že pro špionáž, říkal, když se pak vrátil teda domů po těch sedmi letech. Protože já jsem nevěděla vůbec nic. Nic! To oni mě vyšetřovali, že jestli mně něco neříkal nebo tak. Já jsem zůstala koukat, že najednou ho zatkli a byl odsouzený. To jsem byla v Praze u soudu a tak ho odsoudili na jedenáct roků a já jsem nevěděla vůbec za co a nic. A on taky ne. On říkal, že věděl o tom, že chtějí kluci utéct, ale kde by to na ně řekl... To vůbec. Stejně neutekli.“

  • „Tady ho dokonce v Hradci pronásledoval nějaký estébák taky a pak právě se stavil u mě v práci. To jsem vám ještě zapomněla říct. A že by byli rádi, kdybych jim říkala, kdyby se někde něco dělo a tak. A já jsem říkala: ,Co si myslíte? Co na mně chcete? Co si vůbec myslíte, že bych vám donášela? Na někoho něco? Já nejsem žádný bonzák, abych někoho udávala.‘ To prej není žádné udávání. ‚Jenom byste nám řekla, kdybyste o někom věděla.‘ A já jsem přišla do práce, do kanceláře, a brečela jsem. A byla tam se mnou nějaká Vlasta Slavíková a ona mi říkala: ‚Co se ti stalo, prosím tě, kdes byla?‘ A tak jsem jí to řekla a ona mi říkala: ‚Tak to teda, holka, ne, tohle si nemůže přeci nikdo dovolit, aby tě nutili k něčemu. Aby tys chodila někde někoho udávat. Co si myslí vůbec?‘ A říkala, že zavolá k soudu, že tam má známého, že to tam vyjedná a že tam půjdeme. A druhý den mi volala a přišla do práce a říkala: ‚Mílo, vem si propustku a půjdeme k soudu. Tak jsme za ním přišly a on se ptal, co se teda stalo, a tak jsem mu to řekla, že za mnou přišel ten estébák a že chtěl, abych donášela. On říkal: ‚No tohle si přeci nemůže dovolit. Co si myslí, že když dělá estébáka, že si může tohle dovolit... To neexistuje.‘ Asi zřejmě tam udělali dost velký průvan, protože jsem ho pak za půl roku potkala v Hradci a on se mi vyhnul obloukem.“

  • „Nejhorší bylo, když se vrátil domů, tak asi zřejmě se mu muselo o něčem zdát, protože v noci křičel. To bylo noc co noc. Já jsem ho musela držet za ruku, aby prostě se... To teď brečel, přes den brečel, že nemůže sehnat místo, že mě bude... Protože přišel domů a dostal tisíc korun za sedm roků práce. Všecko si museli zaplatit. Tak já jsem říkala: ‚Táto, prosím tě, nebreč. Mílo, nebreč, nedělej mně to těžší ještě, než to je. Já to snáším taky špatně todleto všecko. Všecko dobře dopadne.‘ No kdybyste viděla, jak byl šťastný, když nastoupil do toho Kovošrotu. On úplně zářil.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Lukavice, 04.05.2023

    (audio)
    délka: 02:17:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jejího snoubence zavřeli na šest let. Když se vrátil, naříkal ze spaní

Miluška Lišková, rozená Tománková
Miluška Lišková, rozená Tománková
zdroj: Archiv pamětníka

Miluška Lišková se narodila 20. září 1930 ve Svobodných Dvorech. Vyučila se dámskou krejčovou a poté chvíli pracovala v krejčovství ve Svobodných Dvorech. Během svého života vystřídala několik pracovních pozic, působila v Oděvech jako účetní, po několika letech, když se Oděvy rušily, nastoupila do uhelných skladů a poté do cukrovaru, kde pracovala až do svého odchodu do penze. Brzy po válce se seznámila s vojenským letcem Miloušem Liškou. Ten byl v roce 1951 odsouzen k jedenácti letům vězení. Miluška Lišková na něj čekala. Po jeho zkráceném trestu se vzali a narodila se jim dcera. V roce 2023 žila Miluška Lišková v Lukavicích na Rychnovsku. Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Nadačního fondu ŠKODA AUTO.