František Kusmič

* 1927  

  • "A tak jsem tam byl a tam byli esesáci. Říkám, kurňa, to jsem se dostal do čehosi. Tak jsme měli cvičení a já jsem nestačil. Já jsem byl trochu na srdce, měl jsem vadu, tak jsem dejchal, dejchal, a tak mě poslali do Vídně, tam byl nějaký velice dobrý doktor, a ten mi napsal, že tam nemůžu být. Tak jsem se dostal do Valašského Meziříčí, tam jsem byl jako voják a tak jsem se dostal od těch esesáků pryč."

  • "Nejvíc nás bylo v Huzové, stěhovali nás v osmačtyřicátém roce, v srpnu. Přišli. My jsme nemuseli na nic chytnout. Přišli ti zajatci, co byli v Mikulově, tak všechno nakládali. Já, jak jsem byl v tom Mikulově, tak jsem se dobře znal s místním četníkem. Na dvoře jsme měli hnůj a já jsem říkal tomu policajtovi: ´I ten hnůj si vezmu. A ty keře, co jsou. Říkám, všechno si vezmu.´ A on že, ´Franto, neblbni, šak tam budeš mít dřeva dost.´ ´No co, je to moje.´"

  • "Tam byli i Poláci. Dva utekli, jenže Rusáci je chytli, když chtěli utéct do Finska. Oni byli v té tajze a jak v té tajze byly baráčky, oni tam sebrali jedno kůzle, protože měli hlad. A ti Rusáci nahlásili, že se jim ztratilo kůzle. A tak je chytli. Přivezli je k nám do tábora, tam byla vykopaná taková studňa, no udělanej bunkr jako, a v té vodě museli být. Tam byli zavření, někdy je pustili ven, ale co ti Poláci s nima dělali, s těma dvouma, to bylo hrozný. Ti je mlátili řemenama, to bylo hrozný. Polští kápové."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Uničov, 12.10.2014

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osudy a jazyk Moravských Chorvatů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

I ten hnůj si vezmu. I ty keře, všechno, jak je

František Kusmič
František Kusmič
zdroj: Pamět národa - Archiv

František Kusmič se narodil v roce 1927 v Novém Přerově. Jeho otec se jmenoval Matěj Kusmič, matka Kateřina, roz. Slunská. Měl starší sestru Marii a bratra Matěje. Jako sedmnáctiletý byl v prosinci roku 1944 povolán do služby v německé armádě. Vojenský výcvik prodělal ve Wiener Neustadt, poté se účastnil bojů na česko-slovenském pomezí. V dubnu 1945 jej zajala Rudá armáda a coby válečný zajatec byl poslán do Ruska, kde strávil následující rok. V roce 1946 se vrátil zpět do Československa, dostal se do Kuřimi, kde nejprve pracoval v továrně a poté u sedláků na práci. Na podzim 1946 se vrátil domů do Nového Přerova. Domov musel znovu opustit v srpnu 1948, kdy byla jeho rodina vysídlena do Německé Huzové. Protože pracoval jako sedlář v uničovském cukrovaru, podařilo se mu přestěhovat se s rodiči do Uničova, kde dodnes žije.