Růženka Hušková

* 1936  

  • „Najednou si jen tatínek vzpomněl, před rokem už odjeli nějací Brestováci do Čech, a to bylo po té válce, já jsem nevěděla. To vypadá, že to bylo, jak jsou tady teď ty izbjeglice (uprchlíci), tak jsme my byli tak v Čechách. Oni nám slíbili, že tam dostaneme barák, tak jsme jeli. Bylo nás – plný vlak. V Končenicích bylo nádraží. Můj tatínek takovou velikou škatuli, kisnu (bednu) dřevěnou, peřiny, motyky, kosu, on si všechno napakoval, jen až tam přijdem, ať máme s čím dělat. On byl moc vrédný (pracovitý, poctivý). Tak jsme jeli tím vlakem, to byl vlak za lidi, ale vzadu byl teretni (nákladní). Tak jsme přijeli do Čech, tam nás dočkala jedna teta v Jevišovce, a to se dřív jmenovalo Frélichov. Ona už tam před rokem odjela a byla vdova, tak jsme šli k ní. Ona měla barák velikej. Chodili jsme tam i do kostela, já přijdu poprvé do kostela a oni zpívají chorvatskou písničku. A já ji umím tady odsaď, z Brestova. A začala jsem tam chodit i do školy. Měli jsme svjedožbu (vysvědčení), nebo jak se to řekne, odsaď. A takhle si to držíme a hoši okolo nás a smějou se nám. Já jsem měla samé pětky a ta kamarádka moje taky. A oni mysleli, že to jsou jedničky.“ (V Chorvatsku je opačné známkování.)

  • „Hezký to bylo, hezký (ve Frélichově). My jsme byli tři rodiny u těch lidu. Spali jsme i po podlaze i všude. A tři měsíce, tak víte, jak to bylo. Večer se sešli holky a hoši, seděli si tam na lavicích a zpívali. Tak jsme se naučili od nich i nové písničky. Hezký to bylo.“

  • „A pak, když jsme přijeli do Daruvaru, už nás zase policie dočkala na nádraží. Dočkala a vedli nás na policejní stanici. Já nevím, tatínek nic neudělal, nevím, možná že utekl, když byla válka. To já nevím. Oni ho hledali u nás, když byla válka, ale já nepamatuju, že by něco udělal. A tam jsme na lavici přespali přes noc a ráno nás vedli tam, kde se zavírá, do zatvoru, do vězení. Přes cestu od toho kostela. Teďka, když jsem nedávno byla v Daruvaru, povídám, jo, tahle okna jsou mi poznati (známá). A to bylo baš tam, kde jsme byli zavření. Mě a maminku dali zvlášť a tatínek a bratr byli taky zvlášť, mužský byli zvlášť zavření. Tam jsme chodili, když jsme šli na procházku, tak jsme tak dokola chodili, a co jsme dostali jíst – nějakou zapraženku, bez vajec, nic tam. Maminka brečela. (A jak dlouho jste tam byli?) Nebyli jsme dlouho, byli jsme asi tři noci. (A co jste si mysleli, že s vámi udělají?) Nevím, když jsem já byla dítě, já jsem se nevyptávala. Já nevím, co mysleli...“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Daruvarski Brestovac - Daruvarský Brestov, 08.08.2016

    (audio)
    délka: 01:14:42
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zpívali písničku, kterou jsem já znala odtud z Brestova

Růženka Hušková, 2016
Růženka Hušková, 2016
zdroj: Luděk Korbel

Růženka Hušková, rozená Staňová, se narodila 12. března 1936 v Daruvarském Brestově v dnešním Chorvatsku. Do této oblasti přicházeli od dvacátých let 19. století přistěhovalci z českých zemí, a proto byla v Brestově většina rodin česká. Její rodiče měli i německé předky, v rodině se ale vždycky mluvilo česky. Chodila dva roky do chorvatské a pak do české školy ve vesnici. V roce 1946 se její otec rozhodl odjet s rodinou do Československa, využili totiž nabídky československé vlády krajanům v Jugoslávii, kteří mohli přesídlit zpět do země, odkud pocházeli jejich předkové. Staňovi se dostali do Jevišovky-Frélichova, kde se setkali s chorvatskými rodinami (tzv. Kroboty), které tam kdysi prchly před Turky a byly přesídlovány do jiných částí republiky po rodinách sudetských Němců, jež byly vyháněny. Čechům z Jugoslávie byly většinou přidělovány jejich domy, což mnozí nesli těžce. I proto se rodina rozhodla pro návrat do Brestova. Cestovali složitě a po příjezdu do Daruvaru byli na několik dnů zavřeni do vězení. Ve třinácti letech šla pamětnice do učení k švadleně, ale neučila se u ní dlouho, protože většinu toho už uměla od své tety. Celý život pak pracovala v hospodářství a přivydělávala si šitím. Se svým mužem, který byl po matce také Čech, měla dva syny a doma mluvili vždycky česky.