Milada Kučerová

* 1946

  • “Pamatuješ si na Palacha a šedesátý devátý rok, takové to postupné ustupování z jednotného odporu proti okupaci?" - “To byla hrozná doba. Řekla bych, že duši devastovala ta doba normalizace. Můj názor je, že v 50. letech ještě byli stateční lidi a bojovali. Ale v době normalizace už byla ta česká duše tak pokřivená, tak zničená. Někdy je mi z toho úzko, když to vidím, že se to táhne dodnes. Že se lidská duše není schopna z takového marasmu jednu, druhou generaci... že je to na strašně dlouhou dobu.” - “Myslíš to vyhrabávání se z normalizační…” - “Hm.”

  • “Zemřel pan profesor Patočka a vzhledem k tomu, že se u nás dělala taková setkání, filosofické semináře, jsme byli v takovém okruhu a samozřejmě jsme šli i na pohřeb pana profesora. Samozřejmě si nás zavolali a v podstatě nám ukončili činnost. Jak mému muži, tak mně. Já jsem už nemohla pracovat ve skupině, pro divadlo nebo film. Přemýšlela jsem, co dělat. Díky tomu, že jsem měla děti a vždy jsem jim dělávala hračky, jsem začala dělat hračky, i takové větší objekty. Buď to nakupovali lidi, kteří přijeli sem, nebo ambasády ode mě kupovaly soukromě do svých sbírek.” - “To jsi začala dělat v 70. letech?" - "To jsem začala dělat v 70. letech.” - “Stačilo ti to k obživě?" - “Uklízela jsem, to byl takový základní příjem, v Pragensiích a v Ústavu pro výzkum kultury, to byly takové obskurní organizace.”

  • “Oni mě zvali na nějaké výslechy a já jsem k tomu měla takový odpor, že jsem jim vždy odmítala podepsat protokol. Na každém výslechu jsem seděla a zarytě mlčela.” - “Na ty výslechy tě zvali kvůli čemu?” - “Kvůli časopisu. A potom se jednou profláklo, že na Pavlově chalupě se taky něco dělá, takže nám v nepřítomnosti udělali domovní prohlídku, kterou odhalila sousedka, taková stařičká babička. Protože byli neopatrní, hýbali záclonou a ona si všimla, že tam jsou cizí lidé. Pak si Rudolfa odvedli.” - “Tenhle estébácký zájem, rodinná nemilost…” - “To trvalo až do roku 1989.”

  • „Byla na určitý termín ustavena ta komise a společně s kolegy tam člověk přinesl tu věc a komise se k ní vyjadřovala. Vzpomínám si, že jsem dělala panenky a jim se nelíbilo, že tam je nějaké spojení materiálů, protože byli takoví rigidní. Když to bylo dřevo, muselo to být [jenom] dřevo, když to byl textil, tak zase. Na panence z přírodního materiálu nesměla být lesklá stužka. Bylo to rigidní, ty jejich představy. Tím, že jsem byla v té sekci designu, kam spadaly hračky, lpěli na funkčnosti té hračky. Ti moji podivní sádroví panáci by neprošli.“

  • „Žili jsme pohromadě [s otcem Kamilem Pixou – jedním ze zakladatelů Státní bezpečnosti]. Jestli můžu být hodně brutální, vzpomínám si na to, jak jsem milovala naleštěné důstojnické holínky. To mi byly tři roky. Pamatuju si, že vrzaly. A já jsem milovala vrzající boty. A pak teprve... víš, vždycky až po nějaké... bylo to takové tvrdé probuzení.“ - „Co bylo tvrdé probuzení? Zjištění, co dělá otec?“ - „Zjištění, co znamenají ty holínky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 14.04.2015

    (audio)
    délka: 01:25:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha Eye Direct, 14.04.2015

    (audio)
    délka: 01:25:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ideový dozor měli lidé v hlavě

Milada Kučerová v roce 2015
Milada Kučerová v roce 2015
zdroj: Eye Direct

Výtvarnice a designérka hraček Milada Kučerová se narodila 19. prosince 1946 v Praze. Jejím otcem byl Kamil Pixa, za války vězněný za účast v odboji, po válce jeden z předních důstojníků rodící se Státní bezpečnosti, u níž působil do roku 1952. Později působil u filmu a stal se ředitelem Krátkého filmu Praha. Miladini rodiče se rozešli v roce 1953 nebo 1954. Pamětnice vystudovala Gymnázium Jana Nerudy v Hellichově ulici a posléze výtvarný obor na katedře loutkářství pražské DAMU. Na začátku normalizace přijala nabídku svého otce a krátce působila jako výtvarnice loutek tří filmů produkovaných Studiem Jiřího Trnky. Zároveň dělala scénografku a výtvarnici pro malá divadla. Těmto aktivitám však byl konec poté, co se s manželem Rudolfem Kučerou roku 1977 zúčastnila pohřbu profesora Jana Patočky. Od té doby na ně zaměřila pozornost Státní bezpečnost. Milada se tedy živila jako uklízečka a designérka hraček na volné noze. Od poloviny 80. let vydávali s manželem samizdatový časopis Střední Evropa. Po roce 1989 mohla znovu vystavovat.