Karel Kučera

* 1940

  • „My jsme tam měli, říkaly se tomu zakazy, to byly objednávky, mohli jsme si objednat u GUMu, to byl ten největší obchodní dům na Rudém náměstí. Tam jsme posílali objednávky na jídlo, třeba salámy, ty jsme tam v té době vůbec neznali. V Moskvě, která byla přednostně zásobovaná! Tak my jsme si mohli objednávat finský salám, svíčkovou, jinak hovězí byla kráva a svíčková, to prostě byla gaviadina odněkud z krávy. Ty prasata když porcovali – vepřový bylo vepřový, ani panenka nebyla extra – tak to řezali na cirkulárce části, které se prodávaly. V tom byly zasekaný ty kosti, jak se to řezalo, manželka, když jsem přinesl to maso, tak to musela vydrhnout kartáčkem na ruce.“

  • „To jsem chodil do sedmé třídy a prvního června, když začaly ty nepokoje, tak dělníci ze Škodovky vylomili vrata pátý brány, to byla cesta, kudy my jsme chodili, tak nás tam nechtěli pustit. Tak ze školy nás učitel vedl zadem přes Zátiší a přišli jsme z druhé strany domů. Potom ještě hned po té měnové reformě ty lidi, kteří se zúčastnili, tak je obvykle vyhodili z toho místa, kde dělali, a dělali různě u cestářů. Což byl zrovna jeden z našeho baráku, jinak to byl hodný člověk, nějak se k tomu přimotal – a tak to takhle odnesl.“

  • „Zrovna ten nálet v tom dubnu v pětačtyřicátém si pamatuju, byli jsme v krytu na té kilometrovce, která šla od Škodovky k Belánce, bylo to vlastně pod zkušební tratí lokomotivky, ten kryt. Tak si pamatuju, že jsme v tom krytu byli, tam se musel čerpat vzduch, přestala elektřina fungovat, tak mužský požádali, aby šli ručně pumpovat ten vzduch do toho krytu. A potom si pamatuju, když jsme vyšli z krytu ven, tak spodek Karlova hořel. Tam bydlela moje teta, nějaký čas bydleli pak u nás, že nemohli bydlet ve svém bytě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 19.06.2023

    (audio)
    délka: 01:09:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Plzeňský Karlov léta chátral, místní na něj ale nedali dopustit

Karel Kučera v květnu roku 1945
Karel Kučera v květnu roku 1945
zdroj: Archiv pamětníka

Karel Kučera se narodil 28. července 1940 v dnes již zaniklé plzeňské čtvrti Karlov. Jeho otec Karel Kučera starší byl v představenstvu družstva, které postavilo tamní Lidový dům. Do takzvaného Liďáku chodili místní na pivo, ale také do kina, do knihovny nebo na zábavy nazývané fajfy. Na těch pouštěl tatínek Karla Kučery hudbu a stal se tak prvním plzeňským diskžokejem. Pamětník si vybavuje ničivý nálet na Škodovku v dubnu 1945. Vzpomíná také na dalšího obyvatele Karlova, jenž byl perzekvován po revoltě proti měnové reformě v roce 1953. Po elektrotechnické průmyslovce si Karel Kučera doplnil zčásti dálkově vysokoškolské vzdělání a pracoval v oddělení obráběcích strojů ve Škodových závodech, které mezi lety 1951–1965 nesly ideologicky zatížený název Závody V. I. Lenina. V 80. letech byl vyslán na služební pobyt do Moskvy, kde byl šokován tamní nízkou životní úrovní. V době natáčení v roce 2023 žil Karel Kučera poklidně na své chalupě v Krtíně.