Eduard Krützner

* 1935

  • "To já vám hned povím. My? Ani náhodou. Jednou přišel takový, jestli něco nechceme. Říkal jsem: ‚Vůbec s tím [sem] nechoďte. O ragby se říká, že je férové, a o tomhle nechci vůbec ani slyšet.‘ Ale teď vám povím, že my jsme porazili – dělal jsem trenéra nároďáku –, porazili jsme SSSR 9:8 nebo 9:6, teď už nevím. A postoupili jsme do hlavní skupiny – Francie, Itálie atd. A pozval mě tenkrát Himl a říkal: ‚Blahopřeji! A soudruhu, budete potřebovat nějaká ta anabolika?‘ A já mu povídám: ‚No to teda určitě ne. Vy kdybyste měli padesát kilo na každého, tak s tou Francií nevyhrajeme.‘ A oni, když jsme ‚prdli‘ s Francií a Itálií, tak nám rok zakázali mezinárodní zápasy, tenhleten chytrák Himl. A rok jsme nehráli."

  • "Hráli jsme v Maroku a vyhráli. A za mnou, protože se vždycky o hráčích něco vědělo, že otevírají v Casablance nové oddělení s ozařovačem milion voltů a že na to nemají odborníka a jestli bych to nechtěl převzít. Věděli, že tuhle práci znám. A já říkám, že jo. Tak jsme jeli na ministerstvo zdravotnictví, marocké, královské. Tam mi dali smlouvu a že bych zároveň hrál za Casablancu a že bych dělal šéfa tomu oddělení. A já přišel na ministerstvo a tam se mohli zbláznit. Nadávali mi: ‚Jak si to můžete dovolit, jít tam k takové královské rodině?‘ No nadávali mi strašně, ale nakonec [řekli]: 'Napište, že to nejde,' a tak… Vyřídil jsem si to, ale nejhorší na tom bylo, že za tři měsíce mě volali na ministerstvo a tam mi vynadali znovu, proč jsem jim to pořádně nevysvětlil, že místo mě tam jede Bulhar."

  • „V Paříži jsme si zahráli krásné utkání a po zápase byl třetí poločas, protože to je v ragby to nejdůležitější. Po zápase si sednout, popít piva, vína nebo něco takového a pokecat si, jak jsme si hezky zahráli. Teď ti Frantíci, to byla dobrá parta a říkali: ‚Kluci, a teď bude Paříž by night.‘ Tak si říkám: 'Dobrý.' Já byl bažant, že jo, a dokonce jsem málem při zápase dal trojku. My jsme s sebou vždycky museli mít ‚očko‘ a on najednou říká: ‚Ne, nikam tady v kapitalistickém… Ne, nikam nepůjdete.‘ Ale já měl výhodu, že jsem se vždycky učil, nebo ne, že jsem se učil francouzsky. A oni se nás ptali: 'Co je?Tady ten vám...' Říkám jim: ‚On nám to zakázal, že bychom do sebe asi nasáli tady ten kapitalismus, tak nám to zakázal.‘ A oni na to: ‚My to zvládneme.‘ Za dvacet minut to ‚očko‘ byl na šrot. Vyrazili jsme i do Paříže a ráno jsme odjížděli do Prahy. A my jsme ho nemohli dát dohromady, ten byl zelený jak sedma."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 13.03.2025

    (audio)
    délka: 02:01:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ragby je láska na celý život

Ragbista Eduard Krützner, 60. léta
Ragbista Eduard Krützner, 60. léta
zdroj: Archiv pamětníka

Eduard Krützner se narodil 16. dubna 1935 v Praze do rodiny advokáta Eduarda Krütznera st. a Jaromíry Krütznerové. Válečné období prožil střídavě v Praze a v Dobřichovicích, kde pobýval v rodinné vile. Zde se například spolu se svými kamarády dostával do tvrdých konfliktů s členy jednotky Hitlerjugend, kteří zde byli ubytováni. Od dětství se aktivně věnoval sportu – v Dobřichovicích hrál tenis a volejbal, v Praze pak hokej za Spartu či plaval za Slavii. Na gymnáziu mu učaroval basketbal, ve kterém reprezentoval školu, a následně byl osloven vedením Slovanu Orbis, aby za ně nastupoval. S klubem získal jak mistrovské tituly, tak mohl i startovat v Poháru evropských zemí, kde se s týmem probojoval až do finále. Na podzim roku 1956 se v zaměstnání setkal s nadšenými ragbisty Janem Kudrnou a Miroslavem Vondráčkem, kteří ho pozvali na trénink ragby do Vysočan. Od roku 1957 byl už v základní sestavě klubu RC Praga Praha, kde pak získal mnoho mistrovských titulů. V roce 1959 se dostal do československé ragbyové reprezentace, kde působil až do roku 1972. Odehrál 43 mezinárodních zápasů a z toho byl osm let kapitánem. V roce 1962 definitivně ukončil kariéru basketbalisty a věnoval se plně ragby. V roce 1968 byl nominován do mužstva Evropy, které hrálo proti Německu při jejich oslavách 60 let ragby. Následující rok po zápase s Francií ve městě Besançon dostal nabídku k přestupu do Francie. Jelikož v tu dobu nesplňoval podmínky pro přestup československého sportovce do zahraničí, musel ještě několik let počkat. Vysněný přestup se mu nakonec podařil v roce 1971. Začal hrát za francouzský klub Olympique Besançon, se kterým se probojoval do 2. divize, a o rok později do nejvyšší 1. divize. Po návratu do ČSSR se naplno začal věnovat trenérské činnosti a svůj mateřský klub RC Praga Praha dovedl k sedmi mistrovským titulům v roli trenéra. Od roku 1974 se stal členem Sportovní komise ve světové organizaci Fédération International de Rugby Amateur (FIRA). Od roku 1985 působil jako člen Výkonného výboru této organizace. V roce 1990 se stal generálním sekretářem České rugbyové unie a následně v letech 2003–2007 byl zvolen jejím prezidentem. V roce 2017 se mu dostalo cti uvedení do Síně slávy České rugbyové unie. V době natáčení v roce 2025 žil Eduard Krützner v Praze.