Karel Krušina

* 1938

  • „Přes všechny potíže maminka obnovila tu linku a v roce 1946 začala znovu jezdit. To už bratr získal řidičské oprávnění. V tom šestačtyřicátém, sedmačtyřicátém roce to už bylo daleko lepší, protože už bylo hodně cestujících, hlavně dělníci do továren v Praze, studenti do škol a tak dále. Takže co se týkalo výnosnosti dopravy, tak byla celkem slušná. Mamka se rozhodla, protože jsme byli v nájmu, že postaví dům s garážemi. Nechala si udělat projekt, získala dvě parcely, jednu na ten dům, druhou na ty garáže. Připravila se stavba, vykopaly se základy, vykopala se studna, navozil se materiál. Bohužel přišly únorové události a znárodnění. Stavba byla zastavena. Po znárodnění přišlo zestátnění, kdy mamka dostala do rukou dekret, že všechno, co bylo její, už není její, je státní. Dokonce i to, co zdědila po rodičích na Moravě. Takže my jsme byli bez obživy, byli jsme bez příbytku, protože mamka se chtěla vrátit na Moravu.“

  • „Taťka s mamkou poslouchali zahraniční rozhlas, což neušlo mému staršímu bratrovi, kterému bylo tehdy třináct let. A pod vlivem těchto zpráv a informací, že v Jugoslávii jsou v horách Titovi partyzáni, se rozhodli v klukovské naivitě odejít ještě se třemi kamarády do Jugoslávie. Protože bratr dobře znal pomezí Sudet, Svitavsko a Letovicko, tak vymysleli plán, že do Semanína jeli vlakem, potom pěšky přešli do Svitav hranici a koupili si za marky lístky do Bělehradu. Čekali, až jim o půlnoci přijede rychlík, který jezdil z Berlína přes Ústí nad Orlicí až na Balkán. Jenomže byli unavení, usnuli a probudila je vojenská hlídka, která je eskortovala dolů pod nádraží, kde bylo gestapo. Tam kluky vyslýchali, dostali velký výprask, dokonce tam bratr nechal i nějaké zuby. Tři dny se doma o chlapcích nevědělo. Za tři dny přišla zpráva na četnickou stanici do Újezdu, že jsou ve Svitavách na gestapu, aby si rodiče pro ně přijeli.“

  • „Po tom padesátém roce jsme bydleli ve Stvolové, v tom malém hospodářství. Maminka si vzala pronajatá pole zpátky a začali jsme hospodařit. Jenže se zakládalo JZD a přišli za maminkou, aby pole dala do JZD. Jenomže mamka sotva ta pole osela a čekali jsme nějakou úrodu, měli jsme i nějaká zvířata, slepice, kozu, králíky a tak... ta pole jim dát nechtěla. A aby to musela udělat, tak nám odebrali potravinové lístky. Na začátku ty potravinové lístky dostali všichni občané, ale když nám je odebrali a všechno bylo na příděl, tak jsme vlastně tři měsíce byli bez možnosti si něco koupit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 13.05.2019

    (audio)
    délka: 01:24:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunisté nám hodně uškodili. Ale díky nim jsem potkal manželku

Karel Krušina, historické foto, nedatováno
Karel Krušina, historické foto, nedatováno
zdroj: Archiv pamětníka

Karel Krušina se narodil 21. září 1938 Gustavovi a Aloisii Krušinovým v Kolodějích u Prahy. Otec dva dny po synově narození musel narukovat k armádě, protože byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Rodina provozovala autobusovou dopravu, ve které otec po návratu z mobilizace pokračoval až do roku 1943, kdy mu nacistické úřady zrušily koncesi kvůli odmítnutí jejich nabídky dopravovat munici. Krušinovi tím přišli o obživu a přestěhovali se k matčiným rodičům do Stvolové na Svitavsku na pomezí protektorátu a Sudet, kde zůstali až do konce války. Těsně po válce otec Gustav Krušina zemřel a maminka se rozhodla zůstat se syny u rodičů. Po čase se však odstěhovala i s dětmi zpět do Koloděj. Zažádala o navrácení koncese na autobusovou dopravu, čehož po dlouhých tahanicích s úřady opravdu dosáhla, a začala podnikat sama. Firma začala prosperovat a Aloisie Krušinová chtěla pro rodinu postavit nový dům včetně garáží pro autobusy. Přišel však rok 1948 a vlády se ujali komunisté. Nedostavěný dům, garáže, autodopravu, a dokonce i statek zděděný po rodičích ve Stvolové matce znárodnili. Podařilo se jí uchránit alespoň obydlí ve Stvolové, kam se se syny opět přestěhovala. Hospodářství se maminka snažila obnovit a pole osela. Zanedlouho však ve vsi vzniklo jednotné zemědělské družstvo a funkcionáři Aloisii Krušinovou vyzvali, aby do něj vstoupila. To odmítla a celá rodina kvůli tomu přišla na tři měsíce o potravinové lístky. Nedlouho poté, v roce 1953, proběhla měnová reforma a Krušinovi tak přišli o všechny úspory, které měly hradit studia mladšího syna Karla na automobilovém učilišti v Mladé Boleslavi. Ten musel obratem školu ukončit a začít pracovat, aby mamince pomohl s uživením rodiny. Nastoupil do práce a do učení v podniku Sandrik v Moravské Třebové, kde zůstal až do svého odchodu do důchodu. S vidinou lepšího života vstoupil pamětník v roce 1960 do komunistické strany. Kvůli nesouhlasu se vstupem okupačních vojsk v roce 1968 ho však funkcionáři ze strany vyloučili a kvůli tomu zažíval i šikanu na pracovišti. Přešel však na jiné oddělení a situace se uklidnila. V roce 1989 se krátce zapojil do aktivit Občanského fóra v Moravské Třebové, z politiky se pak brzy stáhl. Karel Krušina má dva syny a v roce 2020 žil i s manželkou v Moravské Třebové v domě, který v roce 1968 vlastními silami postavil.