Marta Křížová

* 1939

  • „Měli jsme třídy tady ve vilkách, kam se nevrátili původní majitelé – buďto Židi, nebo Němci. Nižší třídy bývaly asi v pěti vilkách, i ředitelna. Jinak tady byly postavené takové dřevěné pavilony, které tu stály ještě donedávna. Tam jsme chodili docela rádi. Mohli jsme jezdit i na kolech do školy. Dneska už žáci jezdí autobusem, ale my jsme chodili pěšky. Vytvořili jsme si přátelství na celý život. Stýkáme se a kamarádíme dodnes. Myslím si, že mě ovlivnili učitelé na matiku. Kupodivu jsem měla ráda matiku. Měli jsme výborného učitele, pana Knoblocha. To pak rozhodlo, že jsem šla na průmyslovku.“

  • „Osvobození slavnou sovětskou armádou, kdy je člověk opravdu vřele vítal. Lidi si rozebírali vojáky i do rodin, na obědy je zvali a takové to bylo upřímné. Lidi projevovali vděk. Nevydrželo to moc dlouho. Ale v té době po válce to takhle bylo. Na konci války já si pamatuju, když bylo Pražské povstání. Když hořel Pankrác, tak jsme na to koukali. Tatínek tady s mužskými na kopci pokládal velké bílé prostěradlo, aby shodili nějaké zbraně z letadel, aby mohli na barikády. My už jsme tu ale byli takoví odsunutější, takže jsme víceméně jenom tak pozorovali, co se děje. Neprožívali jsme to přímo.“

  • „Bylo to dost poznamenané. Tatínek byl brzy vyhozený, protože dělal u Mannesmanna ve vysoké funkci, pracoval jako zástupce ředitele. Pak skončil ve skladu. Sousedi odnaproti byli zase zavření, celá rodina. Jeden spolužák ve škole měl maminku zavřenou. Doléhalo to na nás takovým strachem z toho, co se dělo v těch padesátých letech. I když byl člověk dítě, tak to vnímal, protože viděl, co se kolem děje.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 15.02.2022

    (audio)
    délka: 18:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Važme si toho, kde žijeme. Naše země je krásná

Marta Křížová v dětství (druhá polovina 40. let)
Marta Křížová v dětství (druhá polovina 40. let)
zdroj: Archiv pamětnice

Marta Křížová, rozená Pipková, se narodila 22. září 1939 v Praze. Vyrůstala v pražském Braníku. Rodiče ji od narození vychovávali ve sportovním duchu. Ráda vzpomíná na výlety na hory. V květnu 1945 během Pražského povstání sledovala kouř linoucí se ze čtvrti Pankrác, kde probíhaly na barikádách těžké boje. Po komunistickém převratu nastalo pro její rodinu těžší období. Její otec se z pozice zástupce ředitele společnosti Mannesmann propadl na podřadnou práci ve skladu. V padesátých letech vystudovala střední průmyslovou školu. V březnu roku 1969 byli po vítězství československých hokejistů nad Rusy společně se svým manželem svědky zásahu pořádkových jednotek u kanceláře sovětské letecké společnosti Aeroflot na Václavském náměstí v Praze. V listopadu 1989 se pamětnice účastnila demonstrací. Rok po sametové revoluci se poprvé v životě podívala za hranice Československa. V roce 2022 žila v Praze.