Hana Krejčová

* 1964

  • "Že lidi dostanou rozum, že si uvědomí, že to je špatně, že se takhle nedá Země drancovat. Navíc jsem si uvědomila, že jsme méněcenní lidé tady na Mostecku. My jsme tady okolo sebe měli něco, co formuje duši. Jediné, co v člověku stojí za to, je jeho duše. Když se nebude živit krásou, tak se zkazí a umře. To je to nejdůležitější, co máte za povinnost, krmit a udržovat si svou duši, aby byla zdravá. A tady (na Mostecku) dostávala zabrat duše. Uvedu příklad: Měla jsem přítele. Pocházel z Prahy, jezdil do Německa a za mnou jezdil do Mostu. Přiznávám, že jsem byla pyšná na Most a říkala jsem, že je to město růží s krásnou architekturou. Byla jsem zblblá propagandou. Přítel se mě ptal, jestli to myslím vážně. Když jsem řekla, že ano, zeptal se, jestli nevidím tu špínu okolo a jestli nevidím ty trubky všude kolem. A já ty trubky neviděla, já nevěděla, že to potrubí, které vede kolem silnice, nemá v přírodě co dělat, nevnímala jsem různé konstrukce a betonové stavby. Otevřel mi oči v tom, že to není normální, že my z Mostecka nebo Ústecka to bereme jako normu. Bordel, špína, bláto. Když se v tom narodíte, vnímáte to jako normální. Lidi tady mají pokřivenou duši, nevidí to krásné."

  • "Já měla štěstí, že jsem studovala češtinu a hudební výchovu. Bylo nás tam patnáct. Na tyto obory odkládali pedagogy, kteří zlobili. Obzvláště do Ústí nad Labem chodili profesoři za trest. To byl pro nás bonus. Poznala jsem tam neuvěřitelné osobnosti, například Zoju Hauptovou na staroslověnštinu, napsala i skripta a učebnice. Dále pana profesora Machovského. Lidi, kteřé měli problémy s režimem. Paní Hauptová, když přišla, zapálila si cigaretu, představila se a řekla, že nás bude učit staroslověnštinu. Pak dodala, že věří v Boha a že to klidně můžeme všem říct, protože na škole nikdo jiný staroslověnšinu neučí. Spolužáka vyhodila od zkoušky proto, že řekl, že věří v Darwinovu teorii, že člověk pochází z opice. Ti profesoři nám otevírali oči, naznačovali a ukazovali nám věci. Naše skupina zpočátku ignorovala semináře marxismu-leninismu Následovala důtka vedoucího katedry, který nám řekl, že to nesmíme. Bylo jasné, na které straně stojí. Někteří nám ale ukazovali cestu a tam jsem se hodně změnila."

  • "Paradoxně my to Jezeří teď můžeme zničit. Zničit ho neuváženou opravou. A to by bylo horší, než ho nechat tak, jak bylo. Pořád, i když ještě nemá všechna okna, má sílu výpovědi. Spíš se bojím o osud Jezeří teď. Čím víc bude známé a čím víc tam půjde peněz, tím si netroufnu říct, že ta obnova bude kvalitnější a šetrná, že bude respektovat osobnost a podstatu toho objektu. Mně připadá, že ten boj o Jezeří teprve začíná. Jezeří má sílu tím, že se neopravovalo, dochovalo se v něm hodně autenticity. A vy ho vidíte jako ti poslední majitelé. Vidíte tam historii, válečnou i poválečnou a můžete si na ni sáhnout."

  • "Ten zámek nebyl vidět, nic tam nebylo. Byl zarostlý. Jako takový byl nepoužitelný. Žilo se v baráčku u brány. Člověk ani netušil, že tam je cesta na zahradu. Zahrada nebyla, protože byla zarostlá náletovými dřevinami. Zámek byl bez oken, bez ničeho. Bylo v něm zhruba metr nepořádku. Celý ten zámek byl hrozně zabordelený. Když jsem tam nastoupila, řekli, abych si s tím dělala, co chci. Měla jsem ho jen ukazovat. Myslím, že nikdo nedoufal v to, že by tam byl někdy nábytek. Měla jsem lidem ukázat, jak to vypadá a to mělo být všechno. Já to ale viděla jinak. Věděla jsem od začátku, že to musím vydupat, že jsem tím povinná babičce i předkům. Já to nebrala tak, že zámek je památkového ústavu, že je státu. Bylo to Jezeří a bylo to naše. Kdybych přemýšlela jinak, tak v životě Jezeří nebude otevřené."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ústí nad Labem, 27.02.2023

    (audio)
    délka: 01:42:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lidé na Mostecku měli pokřivenou duši

Hana Krejčová, rozená Čapková, Albrechtice, 1966
Hana Krejčová, rozená Čapková, Albrechtice, 1966
zdroj: pamětník

Hana Krejčová, rozená Čapková, se narodila 12. dubna 1964 v Albrechticích na Mostecku. Ve vesničce na úpatí Krušných hor pod zámkem Jezeří prožívala dětství. V roce 1983 Albrechtice zanikly kvůli těžbě uhlí. V té době žila s matkou v Mostě, kde studovala tamní gymnázium. Pokračovala na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde studovala český jazyk a hudební výchovu. Zpívala ve sboru v Divadle opery a baletu v Ústí nad Labem. Až do doby studia na vysoké škole považovala vládu komunistické strany za přínosnou. Na vysoké škole se ale setkala se se spolužáky, kteří v ní probudili názorový obrat. Po absolvování vysoké školy se provdala za tehdejšího ředitele Severočeského divadla v Ústí nad Labem Miloše Krejču. V devadesátých letech hrála v Praze v muzikálu Les Miserables. V roce 1996 přijala nabídku stát se kastelánkou na zámku Jezeří na Mostecku. Symbolicky se vrátila do míst svého dětství. Zámek zachránila před jeho zánikem. Hájila ekologické limity těžby uhlí, které mimo jiné chránily zámek i obec Horní Jiřetín. Byla proto často ve sporu s těžaři i horníky. Kastelánkou na Jezeří byla Hana Krejčová i v roce 2023, za jejího působení se památka stala nejnavštěvovanější v Ústeckém kraji. Pamětnici jsme mohli natočit díky podpoře z města Horní Jiřetín.