Marta Košťálová

* 1924

  • „Nejhorší bylo to zatemnění v noci. Když jsem šla já třeba z noční v deset hodin ze šichty, jak se říkalo, že jo, tak to bylo nejhorší. Protože tramvaje měly všechno označený, zamaskovaný modře. Buďto tam měly nějaký takový roletky nebo prostě něco takovýho, bylo to zamaskovaný. Nesmělo svítit jedno světlo. To hned buzerovali a hned, že jako svítí to světlo a musí zhasnout.“

  • „Já jsem také byla totálně nasazená.“ – „A kde?“ – „V Karlíně, v ČKD Dukla Karlín. A to bylo právě, tady mám pracovní knížku, támhle v tom šuplíčku, a to bylo právě nasazení. Dělaly se tam letadla Siebely, dopravní letadla Siebely. No, bylo to hrozný. Na třísměnný provoz. Nejdřív jsme se museli naučit, co máme dělat. Vrtat na plechy z toho nerez plechu. Dural se, myslím, jmenoval. Dural. Ne dural, ne. A ještě byl jeden, no já si vzpomenu za chvíli. A tam jsem byla taky až do tý války, že jo, když byl konec války. To vám můžu ukázat tu knížku, pak vám ji ukážu, já ji mám tady na kraji.“ – „To muselo být pro vás namáhavý, ta práce.“ – „Za prvé dost namáhavý. My jsme to teda nezvedali ty těžký věci, to zvedal jeřáb, že ano. Ale ta práce sama o sobě. A hlavně šest set vzduchových kladiv tam bylo. Se nýtovalo všechno. To byly nýty, který byly v mrazírně, jaksi v mrazáku, dneska se říká. V mrazáku. A musely být zmrzlé. A ty se musely propojit, ten plech těmi dirkama na tý kostře. Víte. My jsme museli vrtat ty plechy na tý kostře takhle.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Domov pro seniory Chodov (Donovalská 2222, Praha 11), 14.11.2017

    (audio)
    délka: 01:07:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

To víte, že se mi stýskalo. I jsem plakala

Marta Košťálová (40. léta)
Marta Košťálová (40. léta)
zdroj: Pamět národa - Archiv

Marta Košťálová se narodila 24. října 1924. Její otec byl kočím, matka posluhovačkou v právnické kanceláři. V době druhé světové války byla již vdaná a její manžel byl poslán na nucené nasazení do Mannheimu. Sama byla pracovně nasazena v ČKD Dukla Karlín. V roce 1946 se jí narodil první syn, o dvanáct let později druhý. Obzvláště v 60. letech byla veřejně činná, stala se poslankyní, pracovala na Pražském hradě a byla členkou Československého svazu žen. Kvůli ideálům chtěla vstoupit do komunistické strany, ale její přihláška nebyla přijata. V roce 1981 odešla do důchodu a poslední dva roky žije v domově pro seniory.