Cecilie Kornerová

* 1933

Svědci lokálních událostí spojených s druhou světovou válkou, Svědci lokálních událostí z éry komunismu
Mnichovská dohoda, Osvobození Ostravy, Komunistický převrat v ČSR
  • 1
    Přehrát
    Pozastavit

    Když jsem viděla zmláceného tátu, začala jsem křičet

    (audio)
    délka: 01:37
    Download file
    Info

    „Stavitel Hluchník měl garáž a u ní byl chlívek. Tam oni [gardisté] zavírali Němce. Tam je mlátili. Mezi jinými tam bili i mého otce. Potom ho poslali zasypávat zákopy, protože po válce byly všude výkopy a díry. Hrůza. Potom, jednou, tátu pustili. Byli jsme zrovna po obědě. Máma nám dala oběd, jedli jsme, a policajti tátu přivedli z lesa, kde musel pracovat. Nejdříve je ale zbili. Táta přišel, sednul, a sestra, ta hospodská, říká: ‚Podívejte se, co s tátou udělali!‘ Byl celý modrý, záda měl rozbitá. A pak ho zase odvezli. Předtím mu říkám: ‚Táto, my jsme už jedli. Přinesu vám jídlo.‘ Řekl, že nesmí jíst. Začala jsem plakat a křičet. A tak to bylo po té frontě.“

  • 2
    Přehrát
    Pozastavit

    Na konci vojny začala na Hlučínsku škaredá doba

    (audio)
    délka: 01:25
    Download file
    Info

    „Když už byl konec vojny, tak tady lidi trápili. Byla to katastrofa. To je tak škaredá doba! Pamatuji si to, hodně si to pamatuji, a nerada o tom vykládám, protože mě to ještě dneska bolí a bere. Měla jsem kamarádku stejně starou jako já, jmenovala se Hluchníková. Ještě měla o dva roky mladší sestru. On [její otec] Hluchník stavěl domy a oni ho trápili a trýznili, a tak dlouho... Znáte lágr Hanke? Tam ho dali a tam ho usmrtili. Byla to hrůza. Oni byli Němci, ale z Hlučínska, lidé jako my. Nikomu nic nedělali, nikoho nezabíjeli. Ale Češi je trápili a oni tam umřeli. Jeden druhého musel usmrtit. Vím to všechno.“

  • 3
    Přehrát
    Pozastavit

    V Ludgeřovicích jsme mluvili česky i německy

    (audio)
    délka: 01:36
    Download file
    Info

    „Když nás zabrali, táta se dal k Němcům a máma samozřejmě s ním. Takže jsme byli více Němci než Češi, ale nikdy jsme se nehádali. Čech nebo Němec, byli jsme všichni stejní. Bydleli jsme pospolu a bylo to fajn, byl pokoj. Nikdo nemůže říkat, že bychom na sebe měli zlost. Bylo to tak, že nejdříve jsme byli Češi, pak přišel Hitler a byli jsme, samozřejmě, všichni zase Němci. A to si člověk nemohl vybírat. Předtím jsme byli Češi, teď Němci. Ale nám malým to dělalo dobře, protože jsme uměli česky i německy, a to nejenom my, ale všichni v našem okolí. Byli jsme jako jedna rodina. Bylo dobře. Ale za Čechů jsme nesměli mluvit německy, za Němce jsme nesměli mluvit česky. My jsme ale byli v klidu. Doma jsme mluvili česky a německy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava-Heřmanice, 08.03.2023

    (audio)
    délka: 01:02:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
    Download file
    Info
  • 2

    Ostrava-Heřmanice, 15.03.2023

    (audio)
    délka: 49:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
    Download file
    Info
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po osvobození začala pro nás Němce z Hlučínska škaredá doba

Cecilie Kornerová / 2023
Cecilie Kornerová / 2023
zdroj: Paměť národa
zdroj: Paměť národa
Stáhnout obrázek

Cecilie Kornerová se narodila jako Wiatzková 10. srpna 1933 v Ludgeřovicích na Hlučínsku. Pocházela ze šesti dětí. Rodiče měli menší hospodářství. Otec byl částečně invalidní po těžkém úrazu na šachtě. Po připojení Hlučínska k Německu v roce 1938 se stala říšskoněmeckou občankou. Otec si změnil příjemní na Wittmar, které přijala celá rodina. Starší bratr a další příbuzní museli narukovat do německé armády. Otec sloužil za Německa u četníků. Po osvobození Rudou armádou v dubnu 1945 otce zadrželi příslušníci Revoluční gardy a opakovaně ho bili. Znala rodinu stavitele Alberta Hluchníka, který patří k jedné z více než dvou set obětí násilnických dozorců internačního tábora Hanke v Ostravě. Po svatbě s Emilem Kornerem se přestěhovala do Petřkovic. Od starších sester se naučila šít a stala se vyhledávanou švadlenou. Přestože komunisté po roce 1948 zakazovali provozovat i drobnou živnost, podařilo se jí získat povolení šít doma. V roce 2023 žila v Charitním domově pro seniory v Ostravě-Heřmanicích.

Zobrazit celý příběh pamětníka (česky)
Fotografie (2)
Odkazy (0)